Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3102/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Credium a.s., se sídlem v Praze 13, Bucharova 2657/12, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, směřující proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích č. j. -11 ze dne 13. září 2013, spojené s návrhem na projednání věci jako naléhavé takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka s odkazem na porušení principu právní jistoty vyjádřeného v y ČR, práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " "), práva na legitimní očekávání, a tím porušení a y a dále s odkazem na porušení a y domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Stěžovatelka dále navrhla, aby její ústavní stížnost byla projednána mimo pořadí jako věc naléhavá dle ustanovení .

Ústavní soud zjistil, že v rámci prováděné exekuce pověřený soudní exekutor JUDr. Karel Urban vydal dne 29. srpna 2013 pod č.j. 97 EX 7338/09-102 příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém v části týkající se nákladů stěžovatelky jako oprávněné vzniklých v souvislosti s vedením exekuce tyto vyčíslil na částku 3.751,- Kč a tuto částku počítal podle příslušných ustanovení Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podala stěžovatelka námitky, a to právě do části týkající se jejích nákladů jakožto oprávněné s tím, že podle jejího názoru tyto náklady exekuce měly být počítány podle , která byla platná v okamžiku, kdy došlo k nařízení exekuce. Pověřený soudní exekutor námitkám oprávněné nevyhověl a předložil je k rozhodnutí Okresnímu soudu v Prachaticích. Ten námitky nepovažoval za důvodné, neboť o těchto nákladech stěžovatelky bylo rozhodováno dne 29. srpna 2013, a to za situace, kdy byla nálezem Ústavního soudu dnem 7. května 2013 zrušena. Okresní soud měl za to, že pokud se rozhoduje zcela aktuálně o nákladech oprávněného, je nutno vyjít z právní úpravy platné v době rozhodování. Z tohoto základního důvodu soud námitky stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s tímto rozhodnutím, tedy s tím, že náklady stěžovatelky byly určeny dle vyhl. a nikoli dle vyhl. č. , a uvádí důvody na podporu tohoto svého tvrzení.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ust. usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]. Postup v soudním řízení, a to včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Tak tomu bude zejména v případech, kdy rozhodnutí obecných soudů jsou projevem libovůle nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Ústavní soud dále podotýká, že k otázce náhrady nákladů řízení se v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

nebo

); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Vzhledem k této povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se pak silněji než jinde uplatňuje zásada, že kasační zásah Ústavního soudu může vyvolat opravdu pouze výrazný exces obecného soudu.

Žádný důvod, který by byl způsobilý vyvolat kasační zásah Ústavního soudu, a to ani svévolná aplikace normy podústavního práva obecným soudem či (extrémní) rozpor s principy spravedlnosti, však Ústavním soudem zjištěn nebyl. O nákladech stěžovatelky jako oprávněné v exekučním řízení bylo rozhodováno příkazem k náhradě nákladů exekuce až poté, co byla (dnem 7. května 2013) Ústavním soudem zrušena, a proto Ústavní soud nemá rozhodnutí o nákladech stěžovatelky dle vyhl. co vytknout.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

K návrhu stěžovatelky na projednání věci jako naléhavé podle ustanovení Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na projednání věci jako naléhavé akcesoricky sdílí osud odmítané ústavní stížnosti

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu