Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1210/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké, soudkyně zpravodajky a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jiřiny Schwarzerové, právně zastoupené Mgr. Lucynou Abrahamovou, advokátkou se sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č.j. -54 ze dne 30. 1. 2013, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. -12 ze dne 7. 12. 2011 a usnesení Městského soudu v Praze č.j. -19 ze dne 15. 6. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces dle a odst. 3, a d.

Podle stěžovatelky spočívá porušení shora citovaných ústavních práv zejména v tom, že obecné soudy nepřiznaly stěžovatelce osvobození od soudních poplatků ve věci žaloby na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, a ve věci jí neustanovily zástupce dle příslušných ustanovení . Podle přesvědčení stěžovatelky soudy nesprávně posoudily její majetkové poměry a věc nebylo možno ani posoudit jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2000). Ústavní přezkum je omezen toliko na posouzení, zda obecné soudy při rozhodování nepostupovaly svévolně.

Tak tomu v projednávané věci zjevně nebylo. Všechny soudy ve svých rozhodnutích řádně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a jejich závěry je možno označit za přiměřené. Soudy zohlednily jak majetkové poměry stěžovatelky, tak její možnosti se ve věci zastupovat sama. Navíc soudy dospěly k závěru, že předmětné řízení je již ze zákona od soudních poplatků osvobozeno ( , ve znění pozdějších předpisů). Při množství soudních sporů, jež stěžovatelka vedla či stále vede, je namístě přistupovat k jejím opakujícím se žádostem o ustanovení zástupce spíše rezervovaně a s ohledem na výjimečnost tohoto institutu.

Na základě shora uvedeného proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu