Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 890/11

Ústavní soud ČR rozhodl dne 25. července 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti S. Y., t. č. ve vyhošťovací vazbě ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem, AK se sídlem v Plzni, Rooseveltova 16, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2011 sp. zn. a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 2. 12. 2010 sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - město, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Návrhem doručeným dne 25. 3. 2011 se S. Y. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

II.

Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti stěžovatele

sp. zn.

vyplývají následující skutečnosti.

Dne 2. 12. 2010 Okresní soud Plzeň - město (dále jen "okresní soud") ve veřejném zasedání zamítl žádost odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzený se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání devět a půl roku, který mu uložil Krajský soud Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. za spáchání trestných činů obecného ohrožení podle § 179 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zákona, nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákona, loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona.

Dne 13. 1. 2011 Krajský soud v Plzni (dále též jen "stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti usnesení okresního soudu ze dne 2. 12. 2010 zamítl jako nedůvodnou.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že postupem "všech soudů" došlo k porušení práva na spravedlivý proces, a to v důsledku porušení § 134 tr. řádu, "když obhájci byla odňata možnost doplnit stížnost o procesní vady, které by se v usnesení vyskytly, ale i vady práva hmotného, když písemné odůvodnění vyznělo jinak než bylo vyřčeno v ústním odůvodnění při jeho vyhlášení." Podle stěžovatele stížnostní soud nesprávně postupoval podle § 137 tr. řádu, pokud obhájci nedoručil své usnesení.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Rozhodování obecných soudů o žádosti odsouzeného o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle ustanovení a násl. tr. zákoníku a a násl. tr. ř. není rozhodováním o vině a trestu za trestné činy ( y) ani rozhodováním o oprávněnosti trestního obvinění ( Úmluvy).

Ústavní soud ustáleně judikuje, že v systému ochrany základních práv a svobod nefiguruje jakékoliv základní právo na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a že toto právo nelze dovodit ani ze znění ustanovení .

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je zákonem presumovaný benefit, který může být poskytnut pachateli trestného činu, je-li zjevné, že jeho pobyt ve vězení vedl k jeho nápravě a lze bez dalšího očekávat, že jej trest již dostatečně napravil, a tedy nebude po propuštění v páchání trestné činnosti pokračovat. Užití tohoto dobrodiní není nárokové a automatické pro každého vězněného, přičemž je na obecných soudech, aby posoudily všechny okolnosti každého jednotlivého případu samostatně a rozhodly, zda okolnosti pro takové mimořádné zkrácení uděleného trestu nastaly. Přitom samo naplnění zákonem předpokládaných důvodů pro podmíněné propuštění není dostatečným argumentem k tomu, aby byl tento institut aplikován (srov. usnesení ze dne 21. 5. 2012

sp. zn.

a dále též usnesení ze dne 10. 4. 2012

sp. zn.

, obě dostupná, stejně jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu dále citovaná, na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ve své výše citované judikatuře připouští, že záruky spravedlivého procesu nutno vztahovat i na řízení o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody; posouzení, zda jsou dány zákonem stanovené podmínky aplikace tohoto institutu, je však výlučnou záležitostí obecných soudů, což je mj. i v souladu s ústavním principem nezávislosti soudů a soudců zakotveným v a y a y.

V rovině ústavněprávního přezkumu proto v podstatě zůstává toliko to, zda obecné soudy v řízení podle ustanovení a násl. tr. ř. respektovaly základní principy spravedlivého procesu, včetně náležitého odůvodnění svých úvah, zaručené v hlavě páté y [srov. např. nález ze dne 1. 12. 2005

sp. zn.

(N 219/39 SbNU 323); usnesení ze dne 1. 2. 2007

sp. zn.

] resp. v tzv. "civilní větvi" čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Ústavněprávní argumentace stěžovatele v jeho ústavní stížnosti je nadmíru stručná a neobsahuje jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci.

Ústavní soud z napadených rozhodnutí shledal, že okresní i stížnostní soud svá skutková zjištění a z nich vyvozené právní závěry ohledně podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v souladu s požadavky spravedlivého procesu ve svých napadených rozhodnutích dostatečně odůvodnily; proto mu nezbylo než konstatovat, že předpoklady spravedlivého procesu ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů splňují a nelze je označit za "svévolná." Porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo.

S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu