Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 821/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Jaoslava Fenyka a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Říhové, zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem Soudní 1, Svitavy, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice ze dne 22. 11. 2012, č. j. -86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud z předložených dokladů zjistil následující skutečnosti.

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 1. 2. 2012 č. j. - 41 byla uložena žalované (stěžovatelce) povinnost zaplatit žalobci částku 11. 360 Kč oproti předání předmětu koupě - PVC palubek, obklad Siding.

Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 11.360- Kč s tím, že se stěžovatelkou uzavřel prostřednictvím portálu Aukro.cz kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo zboží označené Fasáda - PVC palubky, obklad Siding. Za zboží i za dopravu, kterou od dopravce objednala stěžovatelka, zaplatil žalobce uvedenou částku. Při převzetí zboží žalobcem od dopravce vykazovalo zboží zjevné vady a značné poškození (poškrábání a popraskání lamel, olámání konců). Žalobce se nejprve domáhal slevy z ceny, leč na to stěžovatelka nepřistoupila; proto žalobce od kupní smlouvy odstoupil, stěžovatelka však odmítla vrátit cenu oproti předání zboží.

Okresní soud vzal za prokázané uzavření kupní smlouvy i zaplacení kupní ceny žalobcem. Dále vzal za prokázané, že zboží bylo dodáno s podstatnými vadami a že žalovaný e-mailem odstoupil od kupní smlouvy a domáhal se vrácení ceny zboží včetně dopravy. Odkázal na ustanovení , a 2, a na judikaturu vztahující se k . Vzhledem k synallagmatické povaze vztahu mezi účastníky stěžovatelce uložil, aby žalobci vrátila kupní cenu oproti vrácení předmětu koupě. K námitce stěžovatelky, že by za vady zboží měl odpovídat přepravce, okresní soud konstatoval, že podle nese odpovědnost za vznik škody na zboží i po dobu přepravy stěžovatelka.

Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodl, že připouští změnu žaloby tohoto znění: "Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11.360,- Kč oproti předání předmětu koupě - fasáda PVC palubek, obklad Siding, obkladový panel, lanely dlouhé 6m o celkové výměře 100 m2 včetně hřebíčků a jiného spojovacího materiálu.". Krajský sodu dále rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, a to ve výroku I. v tomto správném znění: "Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11.360,- Kč oproti předání předmětu koupě - fasáda PVC palubek, obklad Siding, obkladový panel, lanely dlouhé 6m o celkové výměře 100 m2 včetně hřebíčků a jiného spojovacího materiálu.".

Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl především následující. Okresní soud postupoval správně a v souladu s i s judikátem R 26/1975, pokud žalobce vyzval k úpravě žalobního petitu ve smyslu synallagmatické povahy vztahu mezi účastníky. Nepostupoval však zcela důsledně, neboť přijal návrh žalobce v nedostatečně určité podobě a nerozhodl o připuštění jeho úpravy podle Tuto vadu ale odvolací soud v odvolacím řízení napravil, neboť vyzval žalobce ke konkretizaci věcí, jejichž vydání oproti zaplacení částky navrhuje. Poté, co žalobce předmětné věci označil, odvolací soud upřesnění připustil. Šlo jen o konkretizaci nároku uplatněného před okresním soudem v zájmu vykonatelnosti navrhovaného výroku rozhodnutí. Podle názoru odvolacího soudu nejde o porušení zásady rovnosti účastníků řízení. S námitkou, že by se ve smyslu měl žalobce se svým nárokem obrátit na dopravce, se okresní soud podle krajského soudu přesvědčivě vypořádal s odkazem na a . Tuto argumentaci odvolací soud doplnil o ustanovení , podle něhož při absenci jiné dohody přechází na kupujícího (žalobce) nebezpečí nahodilé zkázy či zhoršení předmětu koupě až s nabytím vlastnictví k předmětu koupě, tj. v daném případě k okamžiku předání věci žalobci. Po celou dobu přepravy tedy nese toto riziko prodávající - žalovaná, k jejíž tíži jde i riziko dopravy do určitého místa.

II.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušit v záhlaví uvedený rozsudek krajského soudu pro porušení svých základních práv, zejména práva na soudní ochranu podle d.

V konkrétnostech zejména namítá, že žalobce v petitu žaloby nevázal vrácení kupní ceny oproti vrácení předmětu koupě, tedy nevyjádřil synallagmatický charakter věci. To učinil až po opakovaném poučení okresním soudem. K poučení však nemělo dojít a žaloba měla být zamítnuta pro nerespektování . Dále, okresní soud prý v rozsudku předmět koupě specifikoval, aniž by to požadoval žalobce v petitu žaloby. Tím soud porušil rovnost účastníků a přiznal žalobci více než požadoval.

Stěžovatelka dále uvedla, že odvolací soud poučil žalobce o nutnosti upravit petit žaloby pro neurčitost označení předmětu prodeje a případnou budoucí nevykonatelnost. Tímto poučení však byla porušena rovnost účastníků řízení a byla překročena poučovací povinnost podle Zde stěžovatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997,

sp. zn.

.

Konečně stěžovatelka prohlásila, že před odvolacím soudem argumentovala ustanovením § 73 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 133/1994 Sb. a poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ; na to však prý odvolací soud neodpověděl.

III.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná svou ustálenou judikaturu, v níž vyslovil, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.

Ústavní soud - z ústavně právních hledisek - neshledal nic protiústavního na postupu obecných soudů, které poskytly (resp. okresní soud poskytl) poučení žalobci o nutnosti vyjádřit synallagmatický charakter věci v petitu žaloby. Uvedená poučovací povinnost plyne i z judikatury obecných soudů, kterou odvolací soud citoval (viz R 26/1975, str. 164). Ve stanovisku Nejvyššího soudu R 26/1975 je uvedeno, že pokud žalobní návrh sám nebo ve spojení se vzájemným návrhem žalovaného neumožňuje soudu, aby vzájemnou vázanost restituční povinnosti účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy ( o. z.) mohl vyjádřit ve výroku rozsudku, je soud povinen dát účastníkům potřebné právní poučení ( ), přičemž pokud by ani pak návrhy nebyly upraveny, nemůže být návrh již se zřetelem k uvedené podmíněnosti návrhu úspěšný. Ostatně, i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2000 sp. zn. je poučovací povinnost vyjádřena: "Protože soud je ve smyslu ustanovení vázán návrhem na zahájení řízení, je nutné, aby mu tento návrh umožnil vyjádřit vzájemnou vázanost restituční povinnosti účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy ve výroku rozsudku. Pokud i přes poučení soudu žalobce svůj návrh podle požadavku ustanovení obč. zák. neupraví, nemůže být návrh již se zřetelem k uvedené podmíněnosti nároků úspěšný.". I sám Ústavní soud například v nálezu ze dne 3. 3. 2005

sp. zn.

hovoří o aktualizaci poučovací povinnosti soudu ve smyslu v poměru ke správné formulaci petitu žaloby, vyjadřujícího uvedené synallagma a odkazuje na citované stanovisko R 26/1975.

Stěžovatelka mimo jiné namítá, že okresní soud předmět koupě specifikoval v rozsudku, aniž by to žalobce v petitu žaloby požadoval. Tu Ústavní soud uvádí, že tuto vadu napravil odvolací soud. Ten totiž poučil žalobce o nutnost upravit petit žaloby pro dosavadní neurčitost označení předmětu prodeje a pro případnou budoucí nevykonatelnost. Tímto poučení nebyla překročena poučovací povinnost podle Stěžovatelka odkazuje v této souvislosti na nález Ústavního soudu

sp. zn.

. Iš tento nález připouští poučení za situace, kdy je "třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky". O takový případ se jednalo i nyní - bylo třeba konkretizovat petit žaloby (tj. procesního úkonu), aby byl dostatečně určitý, a aby tak vyvolal zamýšlené procesní účinky (tedy i vykonatelnost navrhovaného výroku rozhodnutí).

Pokud jde o aplikovatelnost , s tím se již zabýval (str. 4 napadeného rozsudku) odvolací soud. Zde vysvětlil (i se souhlasným odkazem na rozsudek okresního soudu), proč pasivně legitimovaným subjektem k uplatnění nároku za vady zboží není dopravce, nýbrž stěžovatelka jako prodávající. Z toho potom plyne i neaplikovatelnost citované vyhlášky (na které odkazuje stěžovatelka v ústavní stížnosti); toto ustanovení totiž upravuje aktivní legitimaci k podání reklamace za předpokladu, že pasivně legitimovaným je dopravce [srov. předchozí odstavec 1) téhož paragrafu vyhlášky], což nebyl posuzovaný případ. Proto na nynější věc nedopadá ani stěžovatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Ten totiž řešil jinou situaci; šlo o otázku aktivní legitimace žalobce k uplatnění práva na náhradu škody na přepravované zásilce vzniklé její ztrátou. (Šlo tehdy o autobusový zájezd, kdy zavazadla tehdejších žalobců byly přepravovány odděleně v zavazadlovém prostoti autobusu. Tehdy byla aplikována a nešlo o kupní smlouvu.)

IV.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody stěžovatelky zjevně porušeny nebyly.

Proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu

III.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná svou ustálenou judikaturu, v níž vyslovil, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.

Ústavní soud - z ústavně právních hledisek - neshledal nic protiústavního na postupu obecných soudů, které poskytly (resp. okresní soud poskytl) poučení žalobci o nutnosti vyjádřit synallagmatický charakter věci v petitu žaloby. Uvedená poučovací povinnost plyne i z judikatury obecných soudů, kterou odvolací soud citoval (viz R 26/1975, str. 164). Ve stanovisku Nejvyššího soudu R 26/1975 je uvedeno, že pokud žalobní návrh sám nebo ve spojení se vzájemným návrhem žalovaného neumožňuje soudu, aby vzájemnou vázanost restituční povinnosti účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy ( o. z.) mohl vyjádřit ve výroku rozsudku, je soud povinen dát účastníkům potřebné právní poučení ( ), přičemž pokud by ani pak návrhy nebyly upraveny, nemůže být návrh již se zřetelem k uvedené podmíněnosti návrhu úspěšný. Ostatně, i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2000 sp. zn. je poučovací povinnost vyjádřena: "Protože soud je ve smyslu ustanovení vázán návrhem na zahájení řízení, je nutné, aby mu tento návrh umožnil vyjádřit vzájemnou vázanost restituční povinnosti účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy ve výroku rozsudku. Pokud i přes poučení soudu žalobce svůj návrh podle požadavku ustanovení obč. zák. neupraví, nemůže být návrh již se zřetelem k uvedené podmíněnosti nároků úspěšný.". I sám Ústavní soud například v nálezu ze dne 3. 3. 2005

sp. zn.

hovoří o aktualizaci poučovací povinnosti soudu ve smyslu v poměru ke správné formulaci petitu žaloby, vyjadřujícího uvedené synallagma a odkazuje na citované stanovisko R 26/1975.

Stěžovatelka mimo jiné namítá, že okresní soud předmět koupě specifikoval v rozsudku, aniž by to žalobce v petitu žaloby požadoval. Tu Ústavní soud uvádí, že tuto vadu napravil odvolací soud. Ten totiž poučil žalobce o nutnost upravit petit žaloby pro dosavadní neurčitost označení předmětu prodeje a pro případnou budoucí nevykonatelnost. Tímto poučení nebyla překročena poučovací povinnost podle Stěžovatelka odkazuje v této souvislosti na nález Ústavního soudu

sp. zn.

. I tento nález připouští poučení za situace, kdy je "třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky". O takový případ se jednalo i nyní - bylo třeba konkretizovat petit žaloby (tj. procesního úkonu), aby byl dostatečně určitý, a aby tak vyvolal zamýšlené procesní účinky (tedy i vykonatelnost navrhovaného výroku rozhodnutí).

Pokud jde o aplikovatelnost , s tím se již zabýval (str. 4 napadeného rozsudku) odvolací soud. Zde vysvětlil (i se souhlasným odkazem na rozsudek okresního soudu), proč pasivně legitimovaným subjektem k uplatnění nároku za vady zboží není dopravce, nýbrž stěžovatelka jako prodávající. Z toho potom plyne i neaplikovatelnost citované vyhlášky (na které odkazuje stěžovatelka v ústavní stížnosti); toto ustanovení totiž upravuje aktivní legitimaci k podání reklamace za předpokladu, že pasivně legitimovaným je dopravce [srov. předchozí odstavec 1) téhož paragrafu vyhlášky], což nebyl posuzovaný případ. Proto na nynější věc nedopadá ani stěžovatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Ten totiž řešil jinou situaci; šlo o otázku aktivní legitimace žalobce k uplatnění práva na náhradu škody na přepravované zásilce vzniklé její ztrátou. (Šlo tehdy o autobusový zájezd, kdy zavazadla tehdejších žalobců byly přepravovány odděleně v zavazadlovém prostoti autobusu. Tehdy byla aplikována a nešlo o kupní smlouvu.)

IV.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody stěžovatelky zjevně porušeny nebyly.

Proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu