Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1363/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Stanislavy F. Raphael, zastoupené JUDr. Dagmar Gottweisovou, advokátkou se sídlem Brno, Kapucínské nám. 5, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2011 č. j. -212 a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 3. 2011 č. j. -131, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud z důvodu porušení článku 36 odst. 1 d zrušil v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jímž byla pro opožděnost zamítnuta její žaloba na obnovu dědického řízení, jakož i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.

Stěžovatelka uvádí, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 1. 2013 č. j. -28 vyloučil mj. soudkyni Okresního soudu v Ústí nad Orlicí JUDr. Věru Bartůňkovou z projednávání a rozhodování jiné její věci, vedené s totožnými účastníky řízení, a dovozuje, že důvody podjatosti soudkyně je třeba obdobně vztáhnout i na předmětné řízení o žalobě na obnovu řízení, v němž rozhodovala tatáž soudkyně. Stěžovatelka okresnímu soudu dále vytýká, že se "nikterak vážně a plnohodnotně" nezabýval jejími námitkami, "neprověřil všechny navrhované skutečnosti" a nepovolil jí poradu s právním zástupcem "v průběhu jednání". Stěžovatelka trvá na svém tvrzení, že žalovaná nemá dědickou způsobilost a že ocenění nemovitosti, která byla předmětem dědictví, nebylo objektivní.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení je zjištění účastníka řízení, že ve věci rozhodoval soudce nebo přísedící, který měl být z rozhodování věci vyloučen.

Právě takovou námitku uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle slouží, uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájila.

Jinak řečeno, již samotné tvrzení, že ve věci neměla z důvodu podjatosti rozhodovat soudkyně JUDr. Věra Bartůňková, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností. Okolnost, že stěžovatelka námitku podjatosti vznesla v průběhu řízení (viz a násl. ), jak uvádí v ústavní stížnosti, na řečeném ničeho nemění.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.

Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž stěžovatelka namítá podjatost ve věci rozhodující soudkyně, je ve smyslu nepřípustná, a proto ji podle citovaného téhož zákona odmítl.

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

V části, v níž stěžovatelka vznáší námitky proti postupu a rozhodnutí okresního soudu, je ústavní stížnost i opožděně podaná, neboť 60-ti denní lhůta k jejímu podání započala běžet od doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (srov. ustanovení , ve znění do dne 31. 12. 2012). Jako podanou po zákonem stanovené lhůtě ji proto podle citovaného téhož zákona odmítl.

K tomu se poznamenává, že obdobných důvodů byla Ústavním soudem odmítnuta i obsahově související ústavní stížnost stěžovatelky, vedená pod

sp. zn.

(usnesením ze ne 11. 6. 2013).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj