Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 115/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky HS-Efekt, spol. s r.o., se sídlem v Chotěboři, Třešňová 1344, zastoupené JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -469 ze dne 30. října 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného v hlavě páté d (dále jen " ") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se domáhala na 1. žalované SERVIS BONUS spol. s r.o. (dále jen "1. žalovaná") a 2. žalovaném Vítězslavu Bučkovi zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím. Původně 2. žalovaný Vítězslav Buček v průběhu řízení zemřel a na straně 2. žalovaného nadále vystupovala Hana Bučková (dále jen "2. žalovaná"). Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. l82 ze dne 23. února 2006 zrušil ve věci vydaný směnečný platební rozkaz č. j. -12 ze dne 2. dubna 1998 (dále jen "SPR") proti 1. žalované v celém rozsahu a řízení proti ní zastavil, neboť došlo k jejímu výmazu z obchodního rejstříku, proti 2. žalované SPR ponechal v celém rozsahu v platnosti a zavázal 2. žalovanou nahradit stěžovatelce náklady námitkového řízení. K odvolání 2. žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. - 233 ze dne 17. září 2007 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v napadených výrocích III. a IV. (týkajících se 2. žalované) potvrdil a uložil 2. žalované nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení. Dovolání 2. žalované Nejvyšší soud usnesením č j. - 308 ze dne 26. října 20l0 odmítl a uložil 2. žalované zaplatit stěžovatelce náklady dovolacího řízení.

Proti výše uvedeným rozsudkům a usnesením podala 2. žalovaná ústavní stížnost, které Ústavní soud nálezem

sp. zn.

ze dne 20. dubna 2011 s ohledem na nesoulad zhodnocení provedených důkazů s ust. vyhověl a tato rozhodnutí obecných soudů zrušil.

V dalším řízení Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. -429 ze dne 14. února 2012 SPR proti 2. žalované v celém rozsahu zrušil a uložil stěžovatelce zaplatit 2. žalované a České republice náklady řízení. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit 2. žalované náklady odvolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že po zrušení původního rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2006 provedl tento soud nové řízení a dal účastníkům možnost znovu uvést skutková tvrzení a znovu provedl všechny důkazy. Listinné důkazy byly podle stěžovatelky provedeny stejné jako v předchozím řízení. Dále pak podle stěžovatelky z výslechu jednatele stěžovatelky Ing. Holcnera vyplynulo, že směnky zajišťovaly i úroky z prodlení, svědek Neumann vypověděl, že klíčovým jednáním v této věci nebyl přítomen, svědek Svíba nevypověděl nic o tom, že by bylo dohodnuto, že směnky úrok z prodlení nebudou zajišťovat a svědek Jílek výslovně vypověděl, že o zajištění nějakých úroků z prodlení s Ing. Holcnerem nemluvili. Podle názoru stěžovatelky tak nové dokazování nepřineslo nic nového a rozhodně z něj nevyplynulo splnění žádné z dříve vyslovených podmínek Vrchního soudu v Praze k tomu, aby 2. žalovaná mohla být se svoji obranou úspěšná.

Zrušení SPR ve vztahu ke 2. žalované podle stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové odůvodnil tak, "že sice obecně platí, že s pohledávkou je zajištěno i příslušenství, ovšem v daném případě byla vyúčtována pouze jistina a k ní vystaveny směnky, když při vzájemném jednání účastníci či jejich právní předchůdci jednoznačně vycházeli z toho, že vše je vyřízené. Lze proto uzavřít, že poté, kdy byla provedena platba v hotovosti, zajišťovací funkce směnky již není dána". Vrchní soud v Praze pak podle stěžovatelky napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové s odůvodněním, že soud prvního stupně správně zjistil, že směnka zajišťovala zaplacení výlučně jediného nároku, a to kupní ceny dodaného zboží, přičemž ale ve svém rozsudku z roku 2007 došel k celkem jednoznačnému závěru ohledně toho, v jakých případech by mohla být vedlejší účastnice sporu úspěšná, a tyto podmínky naplněny nebyly a dle názoru stěžovatelky znovu provedené dokazování nepřineslo ani žádná nová skutková zjištění.

Stěžovatelka uvádí, že soudy by měly rozhodovat v souladu s principy legitimního očekávání a jejich rozhodnutí by mělo být předvídatelné. Pokud tedy právní předpisy v jednom případě vyloží jedním způsobem, měly by tak učinit i v dalším případě. Stěžovatelka se domnívá, že Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozhodl v rozporu se svým dříve vyjádřeným právním názorem a jednal tedy v rozporu se shora uvedenými principy. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 9. října 2012.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení, a to včetně provádění důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil. Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem, stejně jako Krajský soud v Hradci Králové jemu předcházejícím rozsudkem ze dne 14. února 2012, podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily a rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily.

Ústavní soud nepřisvědčuje námitce stěžovatelky, že nové dokazování nepřineslo nic nového. Ústavní soud zrušil nálezem

sp. zn.

ze dne 20. dubna 2011 na základě ústavní stížnosti 2. žalované ve věci stěžovatelky původně vydaná rozhodnutí, neboť soud prvního stupně nehodnotil všechny před ním provedené důkazy a uvedený stav nenapravil ani odvolací soud. Dokazování včetně původně pominutých důkazů tak bylo provedeno znovu, a to velmi rozsáhle, z výpovědí svědků byly zjištěny i některé skutečnosti, které původně zjištěny nebyly a obecné soudy ze všech provedených důkazů včetně těch původně pominutých vyvodily takové závěry, které je vedly ke změně jejich právních závěrů a úspěchu 2. žalované. Ústavní soud tyto jejich závěry považuje (na základě provedeného dokazování) za odůvodněné a nemá jim co vytknout.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2013

Michaela Židlická v.r.

Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu