Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1089/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci ústavní stížnosti pana Jana Webera a paní Anny Weberové, právně zastoupených JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem Randova 204, Klatovy, proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2010 sp. zn. a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

V záhlaví citovanými rozhodnutími obecných soudů bylo, mimo jiné, rozhodnuto tak, že se zamítá žaloba stěžovatelů na uložení povinnosti žalovaným zdržet se užívání pozemkové parcely č. 1488/3 v katastrálním území Radonice Milavče, zapsaných u Katastrálního území pro Plzeňský kraj, pracoviště Domažlice.

S tímto však stěžovatelé zásadně nesouhlasí, neboť na jejich pozemku byla proti jejich vůli zbudována pozemní komunikace, kterou užívají právě žalovaní. Stěžovatelé se ve svém návrhu věnují postupům a postojům správních orgánů při osvětlování otázky vlastnictví předmětné komunikace. Vzhledem k tomu, že každý z potencionálních vlastníků komunikace se od jejího vlastnictví distancoval, nemohli se stěžovatelé domáhat jejího odstranění. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že chtějí bránit pouze svůj majetek za situace, kdy podstatná část jejich pozemku slouží jako cesta pro rodinu žalovaných. Současně s tím poukazují stěžovatelé též na to, že žalovaní vystavěli bez právního důvodu na jejich pozemku též rodinný dům, garáž a veškeré příslušenství těchto staveb. V uvedeném spatřují stěžovatelé zásah do ústavně zaručených práv, garantovaných d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.

Z žalobního návrhu stěžovatelů vyplývá, že tito se v řízení před obecnými soudy domáhali vůči žalovaným vyslovení zákazu užívat spornou pozemkovou parcelu č. 1488/3 v katastrálním území Radonice Milavče, zapsaných u Katastrálního území pro Plzeňský kraj, pracoviště Domažlice. V souvislosti se zkoumáním povahy jednání, které mělo být vedlejším účastníkům zakázáno, hledaly obecné soudy právní podklad pro toto jejich jednání, načež dospěly k závěru, že vedlejším účastníkům má být v podstatě zakázán pohyb po veřejně přístupné cestě, což shledaly nepřípustným.

Z ústavněprávního pohledu je přitom rozhodující, zda se obecné soudy s právní argumentací stěžovatele řádně vypořádaly, tj. zda provedly důkazy nezbytné k prokázání skutkového stavu, tyto důkazy zhodnotily a učinily skutkovým zjištěním odpovídající právní závěr. Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Z provedeného dokazování je zřejmé, že se obecné soudy před vynesením ústavní stížností napadených rozhodnutí zabývaly jak povahou užívané nemovitosti, tak i způsobu jejího užívání. K prokázání skutkového stavu provedly nezbytná dokazování, např. provedly srovnání projektu rekonstrukce silnice s mostem u Radonic s předloženými geometrickými plány, ve věci bylo provedeno místní ohledání. Současně se soudy též zaobíraly rozpory vzniklými v rámci dokazování polohy a charakteru sporné cesty. Polemizují-li stěžovatelé s tím, jak obecné soudy vyhodnotily provedené důkazy, lze zcela odkázat na judikaturu Ústavního soudu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal.

V souvislosti se stěžovateli nastolenou argumentací lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť základ sporu nespočívá v tom, že by sousedé stěžovatelů užívali jejich pozemek právem nedovoleným způsobem, ale v tom, že došlo ke vzniku rozporu mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem místní komunikace. Pokud obecné soudy zhodnotily nemovitost užívanou vedlejšími účastníky jako místní komunikaci, je zcela zřejmé, že její užívání zakázat nelze, neboť tato je z povahy věci veřejně přístupná. Dle náhledu Ústavního soudu lze tak závěr obecných soudů stran užívání místní komunikace považovat za ústavně konformní.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.*)

V Brně dne 12. června 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

__________________________________

*) ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2013