Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1730/13

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti obchodní společnosti Oblastní nemocnice Rychnov nad Kněžnou, a. s., se sídlem Jiráskova 506, 516 23 Rychnov nad Kněžnou, zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem, AK se sídlem Barcalova 2, 562 01 Ústí nad Orlicí, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2012 č. j. -43, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2012 č. j. -71 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2013 č. j. -82, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. 5. 2013 a následujícího dne doručenou Ústavnímu soudu se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení 360 Kč s příslušenstvím.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že žalobu stěžovatelky proti žalované Zdeňce Mihalíkové o zaplacení žalované částky Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem zamítl s odůvodněním, že směnka, o kterou stěžovatelka opírala svůj nárok, není ve smyslu ustanovení , zákon směnečný a šekový, platná. Vzhledem k tomu, že nešlo o spor mezi podnikateli při jejich činnosti a požadovaná částka nepřevyšovala 100 000 Kč, soud nemohl stěžovatelce přiznat uplatněný nárok z jiného právního důvodu než ze směnky pro nedostatek věcné příslušnosti soudu. Odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze odmítl usnesením ze dne 11. 10. 2012 sp. zn. . Do odvolání proti shora označenému rozsudku stěžovatelka vtělila i návrh na vydání doplňujícího rozsudku podle , který Krajský soud v Hradci Králové shora označeným usnesením zamítl. K její argumentaci, že nebylo rozhodnuto o žalované pohledávce z příčinného závazkového vztahu na zaplacení regulačních poplatků ve zdravotnictví, soud uvedl, že zaplacením žalované částky z jiného titulu než ze směnky se s ohledem na svoji věcnou nepříslušnost nemohl zabývat. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka právním závěrům obecných soudů oponovala, jejich postup nepovažovala za správný a vyslovila přesvědčení, že pokud se krajský soud necítil být ohledně části žaloby příslušným, měl ji vyloučit k samostatnému projednání.

Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též " "), zejména, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.

Podle ustanovení , ve znění do 31. 12. 2012, tj. přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byla ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozuměl nejen řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl stěžovatelce, resp. jejímu právnímu zástupci, doručen dne 13. 4. 2012, usnesení Vrchního soudu v Praze o odmítnutí odvolání bylo podle ověření Ústavního soudu doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 25. 10. 2012. Nejpozději od tohoto data počala stěžovatelce běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, která marně uplynula dnem 27. 12. 2012. Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podaná k poštovní přepravě až dne 28. 5. 2013 tak byla podána po lhůtě stanovené zákonem, neboť návrh na doplnění rozsudku podle , ani rozhodnutí o něm, neměl na právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku žádný vliv.

Podle ustanovení soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne též tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o zamítnutí návrhu stěžovatelky na vydání doplňujícího rozsudku, bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 9. 5. 2013. Ústavní stížnost proti němu směřující tak byla podána včas, tj. ve lhůtě dvou měsíců ( ve znění od 1. 1. 2013). Vzhledem k tomu, že k vydání napadeného usnesení odvolacího soudu došlo po 1. lednu 2013, zabýval se Ústavní soud přípustností ústavní stížnosti s ohledem na novelizaci ustanovení a , provedenou v obou případech , neboť podle přechodných ustanovení čl. II odst. 1 a 7 a čl. IV odst. 1 byla nová právní úprava určující jak pro posouzení přípustnosti dovolání, tak i ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí směřující.

Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 3. 2013

sp. zn.

(dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz) vyjádřil přesvědčení, že v případě napadení meritorního usnesení odvolacího soudu potvrzujícího (procesní) usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na doplnění rozsudku podle , se neuplatní žádná z výjimek podle , ve znění , která by obecně vylučovala přípustnost dovolání proti němu směřující. Ústavní soud dal v citovaném usnesení najevo (srov. odst. 11 - 13), jak nahlíží na interpretaci nového znění ustanovení (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se závěrem, že námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná jako dovolací důvod (s výjimkou námitek, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva).

Závěry přijaté v usnesení

sp. zn.

bylo třeba respektovat i v projednávané věci, neboť ústavněprávní argumentace, skutkové okolnosti případu, jakož i právní hodnocení věci byly zcela srovnatelné. Ani v projednávané věci stěžovatelka nenapadla rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovoláním, ač o této možnosti byla soudem poučena. S ohledem na totožnost účastníků řízení má Ústavní soud za to, že pro účely projednávané věci postačí na závěry k přípustnosti dovolání a ústavní stížnosti podrobně rozvedené v usnesení

sp. zn.

(právnímu zástupci stěžovatelky doručeného dne 4. 4. 2013) pouze odkázat a shodně jako v této věci uzavřít, že nevyčerpání všech zákonem stanovených procesních prostředků k ochraně práva předznamenává závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dílem podle ustanovení a dílem podle ustanovení téhož zákona, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. června 2013

Milada Tomková, v. r.

soudkyně zpravodajka