Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1657/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Lenky Janouškové, zastoupené JUDr. Táňou Fízeľovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Všehrdova 525, Uherské Hradiště, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2013 č. j. -575, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 20. května 2013 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo podle (dále jen " ") zastaveno řízení o odvolání matky - stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. června 2012 č. j. -448, jímž bylo k návrhu otce Martina Janouška nařízeno předběžné opatření ve věci úpravy styku otce s nezletilými dětmi po dobu letních prázdnin roku 2012. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že soud prvního stupně věc předložil k rozhodnutí o odvolání až poté, co jeho usnesení pozbylo účinnosti, a tudíž to, co mělo být předmětem odvolacího řízení, již "neexistovalo". Současně stěžovatelka požádala Ústavní soud, aby ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že náklady na její právní zastoupení hradí stát, a aby byla její ústavní stížnost projednána přednostně, neboť má obavu, že otec podá návrh na úpravu styku s nezletilými dětmi těsně před prázdninami.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že nebyla přezkoumána zákonnost vydaného předběžného opatření (které stěžovatelka považuje za nesprávné a neodůvodněné) a že tak napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, resp. na přístup k soudu ve smyslu a 2 d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, porušen měl být také princip rovnosti účastníků řízení ve smyslu y, jakož i zásada dvojinstančnosti řízení.

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mj. tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní soud se v usnesení ze dne 29. 1. 2013

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz, viz i usnesení ze dne 13. 9. 2011

sp. zn.

, dostupné tamtéž) zabýval ústavní stížností směřující proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření podle až 3 s odůvodněním, že jde o tzv. bezpředmětné odvolání, neboť ze strany žalobkyně nebyl podán návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření a procesní spis s odvoláním stěžovatele byl odvolacímu soudu předložen v době, kdy již účinky předběžného opatření pominuly. V této souvislosti Ústavní soud upozornil, že ústavní stížnost je podle nepřípustným návrhem, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž patří i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu), a že se tedy ústavní stížnost vyznačuje tím, že je ke standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním, a to z toho důvodu, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, a to v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti. Dále Ústavní soud poukázal na skutečnost, že podle (ve znění do 31. 12. 2012) může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, a že stěžovatel ústavní stížností směřuje právě proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (o odmítnutí odvolání), aniž by se však k tomuto mimořádnému opravnému prostředku uchýlil, tj. aniž by řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájil (resp. aniž by byl v ústavní stížnosti doložen opak), kdy samotná kritika postupu odvolacího soudu, že odmítl jeho včas podané odvolání jako bezpředmětné podle , byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti rozhodnutí odvolacího soudu.

V nyní souzené věci sice odvolací soud podané stěžovatelky odvolání neodmítl podle , nýbrž odvolací řízení zastavil na základě ustanovení , nicméně podle lze žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo - rovněž pro "bezpředmětnost" - zastaveno odvolací řízení. Pro posouzení věci ze strany Ústavního zde použití nebo není podstatné, neboť před obecným soudem napadené rozhodnutí již pozbylo účinnosti a stěžovatelka se nepřímo domáhá ochrany před novým hypotetickým rozhodnutím pro úpravu styku s dětmi pro prázdniny v roce 2013.

Pro možný zásah Ústavního soudu v projednávané věci je podstatné, že ani z nyní podané ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka daný mimořádný opravný prostředek uplatnila. Z výše uvedených důvodů ve smyslu své ustálené judikatury dospěl Ústavní soud k závěru, že taková ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a jako takovou ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl, a to ve lhůtě, která činí úvahu o použití bezpředmětným. Protože tak nebyly naplněny podmínky ustanovení , nebylo možné rozhodnout, že náklady na právní zastoupení stěžovatelky hradí stát. O návrhu bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu