Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4601/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Bělohlávka, zastoupeného Mgr. Veronikou Rajdlovou, advokátkou, se sídlem Kolínská 13, 130 00 Praha 3, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. října 2012, č. j. -44, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že v řízení bylo porušeno jeho právo vyplývající z d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [(dále jen "Úmluva"); (zákaz nucených nebo povinných prací)], dále právo vyplývající z y, resp. Úmluvy (právo na náhradu škody, resp. právo na účinné právní prostředky nápravy v případě škody způsobené nesprávným úředním postupem nebo úředními osobami), jakož i právo podle Úmluvy (zákaz diskriminace).

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. října 2012, č. j. -44, zamítl žalobu, jíž se žalobce (stěžovatel) domáhal po žalované (České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí) zaplacení částky ve výši 5.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, který měl spočívat v tom, že se musel jako uchazeč o zaměstnání opakovaně dostavovat na kontaktní místo veřejné správy (Českou poštu - Czech Point), což bylo pro žalobce ponižující a zdlouhavé. Obvodní soud pro Prahu 2 dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu. Podle názoru soudu naopak žalovaná při uložení pokynů k dostavování se na kontaktní místa postupovala v souladu s , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podle kterého může úřad práce činit úkony podle tohoto zákona prostřednictvím pověřeného kontaktního místa veřejné správy, což vylučuje nesprávný úřední postup. Z tohoto důvodu se soud již dále nezabýval splněním dalších předpokladů podmiňujících odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Zdůrazňuje, že svou žalobou brojil jak proti samotnému přenesení činnosti z úřadu práce na poštu (kontaktní místo), tak i proti způsobu plnění činnosti tímto kontaktním místem, které v případě stěžovatele mělo probíhat nedůstojně, šikanózně, diskriminačně a difamačně. Popisuje okolnosti návštěv na kontaktním místě a z nich dovozuje účelově ponižující a diskriminační jednání úřadu práce. Uvádí, že mu ani při jedné z 15 návštěv nebylo nabídnuto žádné volné pracovní místo, ale vždy se jednalo pouze o formální kontrolu času, kdy se dostavil a určení času, kdy se má dostavit příště. V tomto spatřuje nesprávný úřední postup. Soudu pak vytýká, že postupoval nesprávně, pokud všechny argumenty stěžovatele přešel a rozsudek odůvodnil pouze tím, že úřad práce postupoval dle zákona.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Ústavní soud předesílá, čehož si je stěžovatel sám dobře vědom, že podle jeho dosavadní praxe v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání ( ), a kam spadá i stávající věc, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

,

). Ústavní soud ve věci žádné extrémní pochybení soud neshledal.

Přestože stěžovatel poukazuje na různá ustanovení y či Úmluvy, která měla být v jeho případě porušena, jeho ústavní stížnost ústavněprávní roviny nedosahuje. Pakliže soud v dané věci dovodil, že úřad práce postupoval při ukládání pokynu k dostavování se na kontaktní místo v souladu se zákonem (konkrétně s ), což v podstatě nezpochybňuje ani stěžovatel, nejednalo se o nesprávný úřední postup, a proto nemohou být ani splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za takový postup, pročež nelze hovořit o porušení práva na náhradu škody vůči státu ( y, resp. Úmluvy). To, že stěžovatel mohl v konkrétním případě subjektivně pociťovat jednání a zacházení ze strany úředníků ve vztahu k němu jako nedůstojné nebo diskriminační, nemůže mít za následek vznik odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup a nelze z něj obecně ani vyvozovat porušení zákazu diskriminace.

Ústavní soud neshledává v rozhodnutí soudu ani porušení zákazu nucených prací ( y a Úmluvy). Zákonem stanovenou povinnost dostavovat se pravidelně na určené místo, jejíž porušení je důvodem pro vyřazení uchazeče z evidence nezaměstnaných (srov. ), totiž vůbec nelze považovat za výkon nucených prací tak, jak mají na mysli výše citovaná ustanovení y a Úmluvy.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu