Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3883/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů Alexandra Mitruse a Miroslava Mitruse, zastoupených JUDr. Miroslavem Soukupem, advokátem, se sídlem Na Harfě 7, Praha 9, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 10. 2007, č. j. -189, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2007, č. j. -274, za účasti Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 10. 2012 se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Na základě je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení

ve znění účinném do dne 31. 12. 2012 lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; je totiž Ústavní soud dle y vázán.

Z podané ústavní stížnosti a jejich příloh je zřejmé, že stěžovatelé napadají rozsudky obecných soudů, které nabyly právní moci již v roce 2007. Konkrétně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2007, č. j. , nabylo právní moci dne 20. 12. 2007. Téhož dne nabyl právní moci i rozsudek soudu prvního stupně. Ačkoliv bylo následně u Okresního soudu v Tachově pod

sp. zn. vedeno v civilní větvi soudnictví řízení o náhradě škody, nejedná se o pokračování trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově pod

sp. zn. . Důsledkem toho je, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

Ústavní soud dodává, že stěžovatelé na titulní straně své ústavní stížnosti zmínili i další rozhodnutí obecných soudů (rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 12. 2009, č. j. -142, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2010, č. j. -171, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2012, č. j. -202), proti nimž by čistě hypoteticky bylo možno podat včasnou ústavní stížnost. Nicméně z obsahu ústavní stížnosti z ničeho nevyplývalo, že by stěžovatelé proti těmto rozsudkům jakkoliv brojili, shledávali v něčem zásah do svých ústavně zaručených práv a navrhovali jejich zrušení. Z toho důvodu Ústavní soud shledal, že jejich uvedení mělo za cíl pouze to, aby byla ústavní stížnost shledána jako včasná, a proto se Ústavní soud jejich přezkumem nemohl zabývat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítl jako návrh opožděný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2013

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj