Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1427/13

Ústavní soud rozhodl dne 28. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti České republiky, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/4, územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 14, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. ze dne 11. února 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (články 36 odst. 1 d a 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, jímž byla jeho žaloba na vydání bezdůvodného majetkového prospěchu ve výši 889,- Kč proti JUDr. Věře Hrouzkové zamítnuta a žalované nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. V důvodech ústavní stížnosti v podstatě stěžovatel brojí proti postupu obecného soudu, který o žalobě stěžovatele na vydání bezdůvodného majetkového prospěchu v uvedené výši z titulu užívání v žalobě označeného pozemku - jehož vlastníkem se stěžovatel podle svého tvrzení stal na základě nabídky daru z 21. 1. 1975 a 11. 2. 1974 - rozhodl, aniž vyčkal výsledku řízení o vzájemné určovací žalobě žalované o vlastnictví předmětného pozemku. Tato vzájemná žaloba byla soudem vyloučena k samostatnému projednání, přesto si soud v tomto řízení sám jako otázku předběžnou vlastnictví k pozemku vyřešil, přičemž však svůj názor na řešení otázky vlastnictví předmětného pozemku v napadeném rozsudku řádně nezdůvodnil.

Poté, co se seznámil s obsahem napadeného rozhodnutí, posoudil Ústavní soud stížnost jako neopodstatněnou.

Ústavní soud nepovažuje stěžovatelem ve stížnosti uváděné okolnosti ani daný případ, který i sám stěžovatel - pokud jde o předmět plnění - vnímá jako bagatelní, za případ "extrémního rozhodnutí obecného soudu" a připomíná tak svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí

sp. zn.

), v níž dal mimo jiné najevo, že u věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání ( ), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (rozhodnutí ve věci

sp. zn.

,

, obdobně další

sp. zn.

,

,

). Takový stav v dané věci nebyl zjištěn. Jakkoli možno přisvědčit stěžovateli, že obecný soud mohl vyčkat rozhodnutí o vzájemné určovací žalobě žalované, nelze jeho postup hodnotit jako nepřípustný a protiústavní, neboť, jak sám stěžovatel připouští, soudem zvolený postup možný je podle Konečně třeba dodat, že i když zdůvodnění obecného soudu o tom, že stěžovatel není vlastníkem předmětného pozemku, je velmi stručné, závěr tam uvedený se jeví jako logický, neboť vychází ze zjištění, že k vytvoření předmětného pozemku, zastavěného stavbou žalované, došlo již v roce 1965, tedy ještě před tím, než došlo k darování pozemků, z nichž byla uvedená parcela vytvořena, stěžovateli. Z uvedených důvodů byla stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 28. května 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu