Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 740/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Mohelnici, Nádražní 9, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -120 ze dne 29. listopadu 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel s odkazem na porušení a násl. d (dále jen " ") a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem č. j. - 35 ze dne 11. května 2009 zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení částky 3.487,77 EUR s příslušenstvím, jíž se stěžovatel domáhal na žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR (dále jen "žalovaná") náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (dále jen "posuzované řízení"). Městský soud v Praze rozsudkem č. j. -83 ze dne 18. dubna 2012 poté, co byl jeho předchozí rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. -69 ze dne 22. listopadu 2011, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že konstatoval porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů v posuzovaném řízení. Dovolání stěžovatele proti (druhému) rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci dovolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím i soud odvolací jeho druhým rozhodnutím rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a druhé rozhodnutí odvolacího soudu a ústavní stížností napadené rozhodnutí dovolacího soudu jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Tyto soudy se též vypořádaly dostatečně s relevantními námitkami stěžovatele a jejich závěr o dostatečnosti poskytnutí kompenzace stěžovateli konstatováním porušení jeho práva na projednání věci bez zbytečných průtahů nelze označit ani za extrémně rozporný s principy spravedlnosti. To, že s tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí, zásah do jeho práv nezakládá. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady jeho podání spočívající v tom, že v plné moci advokáta přiložené k ústavní stížnosti není v souladu s ust. výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 29. května 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu