Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2549/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D. ve věci žalobce A. Ž., zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem v Mohelnici, Nádražní 9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 3.487,77 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2012, č. j. – 83, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem poté, co byl jeho předchozí rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, č. j. – 69, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů v posuzovaném řízení.

Proti druhému rozsudku odvolacího soudu v této věci podal žalobce dovolání, přípustné podle , (dále jen „“), které však Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné podle

Konstatování porušení práva žalobce na projednání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. v přiměřené lhůtě je dostatečnou kompenzací žalobcovy újmy ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen OdpŠk), v situaci, kdy význam předmětu řízení pro žalobce byl od počátku zanedbatelný (žalobce uplatnil v posuzovaném řízení nárok, který byl od samého počátku zjevně nedůvodný; neúspěšnost žaloby přitom musela být žalobci, jak správně uvádí odvolací soud, zjevná již po prvním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vydaném necelé dva roky po podání žaloby - OdpŠk). V tom odpovídá rozsudek odvolacího soudu ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, na které nemá Nejvyšší soud ani v této věci důvodu cokoli měnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ).

Na uvedeném nic nemění ani nečinnost soudu, která k celkové délce posuzovaného řízení zjevně přispěla (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), neboť právě ona byla důvodem pro shledání oprávněnosti žalobcova nároku (bez ní by žalobce v této věci nemohl být úspěšný), byť ne ve formě zadostiučinění v penězích. Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk zakládá totiž jen nárok na kompenzaci (náhradu) utrpěné nemajetkové újmy, nezakládá již nárok na sankci vůči státu za to, že k nemajetkové újmě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. , proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. listopadu 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu