Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1218/13

Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Jana Krupky, zastoupeného Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. -75, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. prosince 2011 č. j. -45 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. července 2001 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto jeho odvolání směřující do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. prosince 2011 č. j. -45, kterým byl (k žalobě pro zmatečnost podané stěžovatelem) zamítnut návrh na zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. července 2001 sp. zn. .

Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces zakotveného v , , 3, , 2d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle zevrubně odůvodněného návrhu mělo se tak stát ohledně rozhodování Městského soudu v Praze - stručně shrnuto - tím, že obecný soud nesprávně interpretoval v daném případě možnost náhradního doručení ve smyslu a Stěžovatel se posléze pro své výhrady domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z pohledu posouzení námitek stěžovatele nutno uvést, že ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozsudku, připínajícímu se k prvotně žalovanému nároku, který představuje tzv. bagatelní částku, ve vztahu k němuž není přípustné odvolání ( ). Potud není bez významu, že Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

, všechny dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co do oněch extrémních situací jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy

sp. zn.

,

, usnesení

sp. zn.

nebo nález

sp. zn.

a contrario).

Tak tomu ovšem v případě stěžovatele není.

Argumentačně konzistentní tvrzení obsažená v odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze ve smyslu citované judikatury Ústavního soudu důvod pro kasační zásah nezakládají. Stěžovatel totiž očividně přehlíží jednak skutečnost, dle níž bylo doručováno ve shodě s jím svobodně vyjádřenu vůlí na jím zvolenou adresu, a jednak také z toho z povahy věci plynoucí důsledky pro daný případ. Judikatura, na níž stěžovatel odkázal, připíná se k úpravě obsažené v účinné před novelizací provedenou , resp. nemá v daném ústavněprávním kontextu dostatečnou relevanci. Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti [, , , písm. d)y ČR] posoudil námitky stěžovatele z pohledu materiálního, tudíž pod aspektem smyslu a účelu ustanovení a , pročež zásah do práva na spravedlivý proces v daném případě neshledal.

Z toho, že označeným (ústavně souladným) usnesením Městského soudu v Praze bylo pro opožděnost odmítnuto jeho odvolání, potom plyne, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů). Proto je ústavní stížnost ve vztahu k předcházejícím (v záhlaví označeným) rozhodnutím nepřípustná.

V důsledku uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [, odst. 1 písm. e), odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu