Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1068/13

Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaj) a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ervina Kubicy, zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou AK se sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. února 2013 č. j. -19, za účasti Okresního soudu v Teplicích, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. března 2013, se stěžovatel domáhal zrušení výroku pod bodem II rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. února 2013 č. j. -19, a to pro porušení d (dále jen "").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. února 2013 č. j. -19 byla žalovanému (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") uložena povinnost uhradit žalobci STAY ACTIVE INC., částku 5.400,- Kč s příslušenstvím a částku 1 000,- Kč (výrok pod bodem I). Žalovanému byla dále uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.516,- Kč (výrok pod bodem II).

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v řízení před obecným soudem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle y tím, že soud ve svém rozhodnutí nebral zřetel na judikaturu Ústavního soudu ve věcech, které nejsou skutkově ani právně složité, takže jsou podřaditelné pod ust. Stěžovatel má za to, že uložené náklady řízení značně převyšují samotný předmět řízení. Stěžovatel uvádí, že Okresnímu soudu v Teplicích napadly tři obsahově zcela shodné žaloby stejného žalobce STAY ACTIVE INC., který je zastoupen stejným právním zástupcem JUDr. Vladimírem Řičicou; právním předchůdcem tohoto žalobce byla Moravská leasingová a obchodní společnost, s. r. o. U všech řízení je shodný i samotný předmět řízení, neboť jde o smlouvy o finančním pronájmu, jejímž předmětem je spotřební zboží (sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Žalobce při vyhotovení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu změnil pouze číslo smlouvy o finančním pronájmu a dlužnou částku. V daném případě podle stěžovatele jde o tzv. formulářovou žalobu. Žaloba je shodná až na malé odchylky týkající se pouze čísla smlouvy a výše uplatněné pohledávky, i účastníci jsou zcela shodní. Je nepochybné, že v předmětném řízení došlo pouze ke změně výše uplatněné pohledávky a čísla uzavřené smlouvy. Sepsání takovéto žaloby, ještě v elektronické podobě, lze označit za administrativní úkon a nikoli za úkon právní služby. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení měl soud zvážit veškeré okolnosti případu a výrok o náhradě nákladů řízení řádně odůvodnit. Soud v daném případě podle stěžovatele zcela mechanicky rozhodl o náhradě nákladů řízení podle výsledku sporu, aniž by zvážil, zda zde neexistují další rozhodující skutečnosti, mající vliv na přiznání účelně vynaložených nákladů.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako všechna další rozhodnutí zde citovaná).

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn.

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

).

Pokud jde o namítané porušení práva na spravedlivý proces, Ústavní soud připomíná, že ačkoliv se žádný z článkůy o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňuje, principy spravedlivého procesu zakotvené v článku 36 a násl.y, resp. článku 6 odst. 1 Úmluvy, je nezbytné aplikovat i na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení v civilních věcech.

Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí či čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy. Interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy je úlohou obecných soudů. Navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovovalo obecným požadavkům procesní spravedlivosti obsaženým v hlavě pátéy, resp. Úmluvy.

Konkrétněji řečeno, pokud ponechává otázky nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, úvaze obecných soudů, a ty v jednotlivých případech přihlížejí ke konkrétním okolnostem případu a své úvahy dostatečně odůvodní, nelze jejich postup z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný ani nepřiměřený.

Ústavní soud ověřil, že Okresní soud v Teplicích rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéy, jeho rozhodnutí v části napadené ústavní stížností nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud nezjistil ústavně nekonformní interpretaci aplikovaných procesních ustanovení, náhrady nákladů řízení se týkajících. Své rozhodnutí okresní soud řádným a zcela přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Poměr mezi výší odměny za zastupování žalobce advokátem a výší vymáhané jistiny je v posuzovaném případě v přijatelných mezích. Přiznaná náhrada nákladů řízení nedosahuje extrémní hodnoty, jež by vyžadovala kasační zásah Ústavního soudu.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu