Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3630/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Ing. Aleše Hodiny, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2009 ve věci sp. zn. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 ve věci sp. zn. a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, kterými byl zamítnut jeho návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti HIKOR Písek, a. s., konané dne 18. 6. 2008, a jimiž měla být porušena ustanovení , a d (dále jen " ").

Na předmětné valné hromadě byl mj. udělen souhlas s uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, přičemž úvěr měl být poskytnut společností HIKOR Písek, a. s. (jejímž akcionářem je i stěžovatel) společnosti TK GALVANOSERVIS s. r. o. Napadené usnesení valné hromady bylo přijato i hlasy majoritního akcionáře společnosti HIKOR Písek, a. s., kterým byla společnost EA Invest, spol. s. r. o., což dle názoru stěžovatele zakládá porušení ustanovení § 186c odst. 2 obchodního zákoníku, neboť společnost EA Invest nebyla oprávněna na valné hromadě v této věci vykonávat svá hlasovací práva, jelikož poskytnutí předmětného úvěru by představovalo poskytnutí výhody osobě jednající ve shodě s majoritním akcionářem ve smyslu ustanovení § 186c odst. 3 obchodního zákoníku.

Obecným soudům stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká, že porušily ustanovení , neboť nevedly řízení o jeho návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady jako řízení nesporné, ovládané vyšetřovací zásadou provádění důkazů, a proto ve věci nebyl dostatečně zjištěn rozhodný skutkový stav a v důsledku toho obecné soudy dospěly k nesprávným právním závěrům. Odvolacímu a dovolacímu soudu potom stěžovatel vytýká, že procesní pochybení nalézacího soudu nezhojily.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavnímu soudu byla u svěřena role orgánu ochrany ústavnosti. V rovině ústavních stížností fyzických a právnických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je toliko nadán kasační pravomocí v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení.

Jedinou potenciálně ústavněprávně relevantní námitkou obsaženou v projednávané ústavní stížnosti je stěžovatelovo tvrzení, že obecné soudy v dané věci porušily ustanovení , a v důsledku toho vycházely při svých právních závěrech z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

Stěžovateli nicméně není možno přisvědčit potud, že by dané řízení bylo možno podřadit pod řízení nesporné, jež se v případě obchodních společností v zásadě pojí s řízením v tzv. statusových věcech [srov. ustanovení ve spojení s ustanovením , d) až g) a w) ]. Navíc ani v případě podřazení daného řízení pod řízení nesporné by nebylo namístě hodnotit stěžovatelovu námitku jako důvodnou, neboť i v nesporném řízení se nutnost provádět rovněž nenavržené důkazy týká pouze těch důkazů, u nichž potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo, přestože jejich provedení nebylo výslovně navrhováno (srov. závěry uvedené v jiné stěžovatelově věci vedené Ústavním soudem pod

sp. zn.

).

Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud uzavírá, že právní názory vyjádřené obecnými soudy v ústavní stížností napadených rozhodnutích nevybočují z mezí zákona a z ústavního hlediska jsou plně akceptovatelné. Okolnost, že se stěžovatel se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost jeho ústavní stížnosti. Právní závěry, které v napadených rozhodnutích obecné soudy učinily, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází plně v mezích ústavnosti.

Ústavní soud proto návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnul.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu