Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1494/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, Prime Legal s. r. o., advokátní kancelář se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010 č. j. -122, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009 č. j. -100 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2008 č. j. -53, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 24. 5. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména , a d (dále jen "").

V řízení, z nichž vzešla napadená rozhodnutí, stěžovatel - zjednodušeně řečeno - brojil proti způsobu, jakým byl jako menšinový akcionář připraven o své akcie (takzvaný nucený výkup účastnických cenných papírů). V této souvislosti mj. vyslovoval názor (jenž posléze učinil stěžejní v rámci své ústavněprávní argumentace), že valná hromada, v rámci níž bylo rozhodnuto o přechodu akcií, nebyla svolána v souladu s tehdy platnými pravidly zakotvenými v Obchodním zákoníku - proto usnesení, jež bylo touto valnou hromadou přijato, je podle stěžovatele neplatné.

Již na tomto místě je třeba konstatovat, že stěžovatel vede typově několik podobných sporů, kterými se opakovaně zabývaly jak obecné soudy, včetně soudu Nejvyššího, tak Ústavní soud, jenž v jejich postupu neshledal nic protiústavního - srov. nejnověji například usnesení Ústavního soudu z 15. 6. 2010

sp. zn.

.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Přitom ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním (obchodněprávním) řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a ochrany vlastnictví. Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla, z těchto hledisek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že jde ze strany stěžovatele o opakovanou polemiku s právními závěry obecných soudů i soudu Ústavního, odkazuje Ústavní soud stěžovatele např. na svoje výše citované rozhodnutí z 15. 6. 2010, z něhož mj. vyplývá, že závěry obecných soudů ohledně nuceného výkupu cenných papírů (resp. valné hromady, v rámci níž k němu dochází) považuje za ústavněkonformní.

Stěžovateli je nutno dát za pravdu v tom, že soud I. stupně formálně pochybil, označil-li stěžovatele jako žalobce a společnost JITONA, a. s., za žalovaného. Podle názoru Ústavního soudu z prvostupňového rozhodnutí ovšem neplyne, že by nalézací soud postupoval v rozporu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů, neboť i v nesporném řízení se nutnost provádět rovněž nenavržené důkazy týká těch důkazů, u nichž nutnost provedení vyšla v řízení najevo, ale jejich provedení nebylo navrhováno. Nelze tedy v této souvislosti soudu vytýkat, dospěl-li k závěru, že zkrácení lhůty vážící se ke zveřejnění pozvánky na valnou hromadu a uskutečněním valné hromady o čtyři dny nepovažuje bez dalšího (tedy bez toho, aniž by stěžovatel, a to přes poučení soudem, uvedl jakékoli skutečnosti, v jejichž světle by se toto zkrácení jevilo podstatným) za podstatné porušení práva ve smyslu , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu