Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1339/13

Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky Marie Boškové, zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Plzeň, Slovanská tř. 136, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2013 č. j. -91, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2011 č. j. -69 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2011 č. j. -47, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v d. Vyslovila přesvědčení, že není v souladu s právem České republiky, když byla v bankovním registru klientských informací zapsána jako neplatič, přestože nebyla klientem banky a bankou jí služby nebyly poskytovány. Uvedla, že sice učinila prohlášení o ručitelském závazku, avšak dohodu věřitele a ručitele ze dne 23. 5. 2003 považuje za neplatný právní úkon od samotného počátku, když dlužníkem z úvěrové smlouvy byl její manžel a šlo tedy od počátku o společný závazek. Ten byl také vypořádán v rámci společného jmění dohodou tak, že závazek převzal manžel, který však dluh nesplácí. Pro uvedené skutečnosti se označeným zápisem cítí dotčena, a proto podala žalobou na ochranu osobnosti, v níž žádala o uložení povinnosti žalované zajistit výmaz záznamu v příslušné databázi. Soud I. stupně žalobu zamítl, odvolací soud jeho rozsudek potvrdil, a proto se obrátila na Nejvyšší soud, který však její dovolání odmítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na obsah dovolání a na ustanovení , vymezující jeho přípustnost ( a násl. ), opodstatněně rozhodl tak, jak ve výroku usnesení obsaženo. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na ochranu osobnosti, a na základě provedených důkazů se s jeho závěry důvodně ztotožnil. V odůvodnění rozsudku vyložil, proč právní závěry Městského soudu v Praze jsou v souladu s a občanského zákona, jakož i s obsahem (o bankách) a vyčerpávajícím způsobem také vysvětlil postavení stěžovatelky, která byla v předmětné databázi označena jako ručitelka, avšak jako manželka vypůjčitele byla i dlužníkem, když na tomto postavení ve vztahu k věřiteli nic nemění ani uzavření dohody o vypořádání společného jmění, podle níž by předmětný závazek přešel na bývalého manžela žalobkyně - tak by v databázi došlo k označení žalobkyně nikoliv jako ručitelky ale jako dlužnice ( občanského zákona).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu