Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2544/2012

U S N E S E N Í

M. B.

České spořitelně, a.s.,

IČ 4524482, se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/64,

o ochranu osobnosti,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2011, č.j. -169,

takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobkyně spatřovala neoprávněný zásah do svých osobnostních práv v jednání žalované, která poskytla její údaje do bankovního registru klientských informací s tím, že se jedná o ručitele. Tento zápis je podle žalobkyně nepravdivý a zásadním způsobem jí brání v získání bankovního úvěru. Uvedla, že se žalovanou podepsala pouze ručitelský závazek za úvěrovou smlouvu, kterou se žalovanou uzavřel její tehdejší manžel. Domnívá se však, že dohoda o ručení je absolutně neplatná, protože úvěr byl součástí SJM a ručitelem může být pouze osoba odlišná od dlužníka. Na základě dohody o vypořádání SJM po rozvodu manželství zůstal závazek z úvěrové smlouvy ve výlučném vlastnictví bývalého manžela. Požadovala proto, aby soud žalované uložil zajistit výmaz záznamu o žalobkyni jako neplatiči z databáze EURISC Czech.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. května 2011, č.j. -47, žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že vzhledem k ustanovení a , o bankách, byla žalovaná oprávněna a povinna předat údaje do registru vytvořeného Českou národní bankou, že ručitelský závazek žalobkyně platně vznikl a trvá, takže údaje jsou pravdivé, a proto obsah záznamů není vůbec objektivně způsobilý zasáhnout do občanskoprávní sféry. I kdyby údaj byl nepravdivý, nedošlo k zásahu do osobnostních práv chráněných ustanovením (dále jen „obč. zák.“), protože žalobkyni vznikla újma pouze v tom, že jí nebyl poskytnut úvěr. Jedná se tedy o záležitost majetkovou, nikoli o zásah do osobnostní sféry.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2011, č.j. -169, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěry, zejména s tím, že evidencí žalobkyně v databázi nešlo o neoprávněný zásah do jejích osobnostních práv, když ani nebyla označena jako neplatič, ale jako ručitel. Poukázal také na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3833, podle kterého uzavírá-li jeden z manželů smlouvu o úvěru a ve smlouvě vystupuje jako dlužník, je z této smlouvy zavázán a oprávněn jen on a k její platnosti není třeba souhlasu druhého manžela a na ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák., podle něhož práva věřitelů nesmějí být dohodou manželů o vypořádání společného jmění dotčena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost fakticky odvozuje z ustanovení (dále jen „ “) a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení a b) Domnívá se, že za společný závazek manželů v SJM nemůže ručit jeden z manželů, takže prohlášení o ručitelském závazku žalobkyně a dohoda věřitele a ručitele jsou absolutně neplatné, žalobkyně není klientem banky, takže banka nebyla oprávněna poskytnout její údaje do databáze a není v souladu s právem ČR, že je zapsána v Bankovním registru klientských informací jako neplatič za situace, když pohledávku drží, resp. vlastní nebankovní subjekt. V této souvislosti uvádí, že po rozhodnutí soudu prvního stupně byla pohledávka postoupena nebankovnímu subjektu, tuto skutečnost žalobkyně uplatnila u odvolacího soudu, ale ten ji ve svém rozsudku vůbec nezmiňuje. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se žalovaná nevyjádřila.

Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. prosince 2011, přihlédl k bodu 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , řádně zastoupenou advokátem, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud (i soud prvního stupně) založil své rozhodnutí na tom, že 1) poskytnutím údajů o žalobkyni do databáze nedošlo k neoprávněnému zásahu do jejích osobnostních práv chráněných ustanovením § 11 obč. zák., protože jedinou újmou, kterou utrpěla, bylo, že nedosáhla poskytnutí úvěru a údaj, že je ručitelem (nikoli dlužníkem) není pejorativní, 2) ručitelský závazek platně vznikl a trval a 3) žalovaná byla oprávněna údaje o žalobkyni do databáze předat.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu je tedy dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.

Žalobkyně ve svém odvolání nenapadá závěr odvolacího soudu o tom, že nedošlo k zásahu do její osobnostní sféry, protože údaje v databázi nejsou dehonestující, ale zpochybňuje jeho závěry o platnosti ručitelského závazku a oprávněnosti poskytnutí údajů žalovanou do Bankovního registru klientských informací, resp. také namítá vadu řízení.

Jestliže tedy nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, že předáním údajů o žalobkyni žalovanou do databáze nedošlo k porušení jejích osobnostních práv chráněných ustanovením § 11 obč. zák., není splněn zákonný předpoklad, že by se v daném případě jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, přičemž by bylo nadbytečné zabývat se důvody uvedenými v odvolání, které se nevztahují k uvedené právní úpravě.

K výtkám dovolatelky naplňujícím dovolací důvod podle je třeba uvést, k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlížet nemůže. Obdobně je tomu i v případě, že je uplatněn dovolací důvod podle ustanovení Podle ustanovení věta za středníkem se totiž k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Protože v této věci tak není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací s přihlédnutím k dovolání jako nepřípustné odmítl [ ve spojení téhož zákona]. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první o.s.ř).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně nemá na náhradu těchto nákladů nárok, avšak v dovolacím řízení žalované žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2013

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu