Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1229/13

Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti JUDr. Jana Žateckého, zastoupeného JUDr. Leošem Lejskem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 171/16, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 21. června 2011 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 22. ledna 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných a 3, d, jakož i porušení a 95y ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo druhým z nich jako nedůvodné s podrobným zdůvodněním zamítnuto dovolání žalobců v dané věci (mezi nimi i stěžovatele) proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu v záhlaví označenému, jímž byl žalobě vyhovující rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se zamítá žaloba na určení, že ke dni úmrtí prof. MUDr. Alfréda Kotáska svědčilo prvé žalobkyni a MUDr. Kotáskovi jako manželům právo osobního užívání k 1/4 tam označeného pozemku.

V důvodech obsáhlé ústavní stížnosti v zásadě obdobně jako v dovolání stěžovatel namítá a porušení shora označených práv spatřuje v podstatě v tom, že obecné soudy náležitě nezhodnotily a nezabývaly se otázkou provedení registrace dohody o zřízení práva osobního užívání předmětného pozemku tehdejším státním notářstvím a jeho případnými důsledky, dále možným vydržením práva osobního užívání, možností věc jinak právně posoudit, včetně tomu odpovídajícího poučení ve smyslu ustanovení

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svém rozhodnutí dostatečně rozvedl úvahy vedoucí jej k zamítnutí určovací žaloby. Také dovolací soud v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlil, i s odkazem na svou judikaturu, že platností dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku z hlediska určitosti jejího obsahu i dalších zákonných předpokladů je možno se zabývat, i když šlo o úkon registrovaný státním notářstvím, a vyjádřil se i k poučovací povinnosti soudů ve smyslu ustanovení se závěrem, že účastníka řízení nelze poučovat o tom, že žádaného určení by snad bylo možno dosáhnout na jiném právním a skutkovém základě. Dostatečně tak reagoval na dovolací námitky stěžovatele, jež jsou v zásadě obdobné jako námitky ústavní stížnosti, učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí dovolacího soudu tak lze odkázat.

Ústavní soud uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

). Zásah do shora označených práv tak Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu