Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3461/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Lukáše Koudele, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2012 č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ke zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění k nákladovému výroku uvedl, že postupoval dle , věty první, , neboť podmínky užití věty druhé tohoto ustanovení nebyly splněny; neplatí, že žaloba byla důvodná (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. ), resp. stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky ochrany před nečinností ve správním řízení, jež mu byly k dispozici.

V ústavní stížnosti, jež obsahově směřuje výlučně proti nákladovému výroku, stěžovatel namítá porušení svého práva na spravedlivý proces dle d, neboť vycházel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. , které podmínku vyčerpání prostředků ochrany ve správním řízení řeší jinak. Tvrdí též, že rozhodnutí je též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť městský soud se nedostatečně vypořádal s jeho vyjádřeními, jež činil k této otázce v reakci na podání žalovaného.

Ústavní soud je podle České republiky (dále " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

K otázce náhrady nákladů řízení, o niž v dané věci jde, se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně (viz kupříkladu

sp. zn.

,

,

,

,

); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se proto odvíjí od požadavku, aby vady nákladového výroku dosáhly specifické kvality a značné intenzity, má-li být dosaženo ústavněprávní roviny problému, a silněji než jinde se uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Ústavní soud není nadán speciální pravomocí pro přezkum nákladových rozhodnutí soudů, ať již obecných nebo správních, jen proto, že jiné opravné instance není.

V dané věci je pak určující, že požadované "silné" důvody pro zásah Ústavního soudu zde nejsou; přehlédnutelné ostatně není, že ani v rovině podústavní nelze mít k vyjádřené argumentaci soudu rozhodné výhrady, jestliže je konformní s právním názorem, vyjádřeným Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 1 Ans 3/2011, podle nějž je nezbytnou podmínkou podání žaloby dle vyčerpání procesních prostředků, které jsou k ochraně proti nečinnosti k dispozici ve správním řízení, a to i v případě, jestliže nečinným správním orgánem je ministerstvo, jehož nadřízeným orgánem je ve smyslu příslušný ministr.

Rozsah, v jakém městský soud svůj nákladový výrok odůvodnil, lze (i ve vztahu k podaným vyjádřením stěžovatele) považovat za adekvátní.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných - plyne, že tak je tomu v dané věci.

Co do náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, o níž stěžovatel žádal, postačí odkázat na ustanovení ; tam zakotvené hledisko "výsledku řízení" mu zřejmě nesvědčí.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu