Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 331/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatele Ing. Josefa Steinze, právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Heřmánkem, Dřevná 382/2, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 24. 1. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího soudu. Své podání spojil s návrhem na přednostní projednání.

Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ust. zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , věta za středníkem, ).

II.

Z ústavní stížnosti a přiloženého rozsudku Nejvyššího soudu je zřejmé, že o dovolání vedlejšího účastníka řízení (STROJÍRNY TÁBOR, spol. s r.o.) rozhodl Nejvyšší soud tak, že "Rozsudek krajského soudu se (s výjimkou výroku, jímž byl rozsudek okresního soudu ve výroku o určení trvání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2003 změněn tak, že se žaloba v této části zamítá) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.".

Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že Nejvyšší soud považoval dovolání vedlejšího účastníka za přípustné, a to z důvodu daného ust. , , ve znění pozdějších předpisů. S tímto však stěžovatel zásadně nesouhlasí, neboť se tak stalo v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí. Nejvyšší soud si sám svou vlastní iniciativou vytvořil, aniž by z podaného dovolání vyplývala, vlastní otázku zásadního právního významu. Tím překročil rámec zákonem předpokládaného posouzení podaného dovolání a přestal být nestranným rozhodovacím orgánem. Shrnuto ve výše uvedeném spatřuje stěžovatel zásah do svých ústavně zaručených základních práv a svobod.

III.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde- -li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní stížnost tak má výrazně subsidiární charakter, což znamená, že jako přípustná nastupuje až teprve tehdy, když prostředky stanovené jednoduchým právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že to jsou především obecné soudy, které jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci obecných soudů, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu v rozsahu, jak shora uvedeno.

Jen na okraj Ústavní soud uvádí, že ústřední námitkou stěžovatele je nesouhlas s tím, jak se Nejvyšší soud vypořádal s otázkou přípustnosti dovolání. Ústavní soud v této věci soustavně judikuje, že posouzení otázky zásadního právního významu je v zásadě věcí Nejvyššího soudu. Řečeno jinými slovy, zabývá se pouze tím, zda v daném případě nedošlo k odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitiae). Ústavní soud však nemůže přezkoumávat vlastní obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy zda se ve věci jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť jde o dovolací důvod, který svým smyslem přesahuje ten který posuzovaný případ. Posouzení "zásadního významu" právní stránky případu je věcí nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y, přičemž posouzení odchylnosti či novosti v rozhodování soudů přísluší plně Nejvyššímu soudu, jemuž náleží sjednocování judikatury obecných soudů. Ústavní soud tedy nevidí žádný důvod, pro který by bylo možno z ústavněprávního hlediska závěr dovolacího soudu zpochybnit.

Řízení před obecnými soudy nebylo v dané věci doposud skončeno a ústavní stížnost tudíž není přípustná - v opačném případě by Ústavní soud zasahoval do pravomoci obecných soudů.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v dané věci rozhodl bez zbytečného odkladu, o návrhu stěžovatele dle ustanovení de iure nerozhodoval.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj