Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 418/13

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti společnosti BSGROUP SSYTEM Ltd. Company No.: 7111158, se sídlem 6 Bexley Square, Salford, Manchester, M3 6BZ United Kingdom, zastoupené JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. října 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení ( d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku č. j. -327 o zamítnutí návrhu žalobce na vydání předběžného opatření tak, že uvedenému návrhu žalobce bylo vyhověno a stěžovateli zakázáno disponovat s označenými nemovitostmi.

V důvodech ústavní stížnosti popisuje stěžovatel procesní situaci předcházející vydání napadeného usnesení s důrazem na to, že soud I. stupně návrh na vydání předběžného opatření zamítl a odvolací soud toto rozhodnutí k odvolání žalobce změnil a předběžné opatření zakazující stěžovateli dispozici s označenými nemovitostmi vydal. Učinil tak přesto, že jej stěžovatel upozornil na skutečnost, že měnící rozhodnutí odvolacího soudu ve věci předběžného opatření je s ohledem na současnou právní úpravu odvolání v ( ) i na judikaturu Ústavního soudu (nález

sp. zn.

a

), z níž cituje a které se v podstatě ve stížnosti dovolává, zcela vyloučeno. Jak uvádí nad rámec věci, je také napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhuje zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu, který podle něj existenci označených nálezů Ústavního soudu opomenul.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. , který si připojil, posoudil ústavní stížnost jako neopodstatněnou.

Z obsahu připojeného spisu totiž zjistil, že na rozdíl od procesní situace ve věci, z níž vzešly nálezy Ústavního soudu shora označené, jimiž stěžovatel argumentuje - v níž se tehdejší stěžovatelka, v poměru k níž bylo postupováno podle , nemohla k návrhu na nařízení předběžného opatření vyjádřit vůbec a předložit soudu argumenty a důkazní návrhy ve svůj prospěch a tato situace byla v podstatě důvodem, který Ústavní soud, s ohledem na nutnost dodržování zásady rovnosti účastníků řízení ( d), vedl ve věci

sp. zn.

k derogaci ustanovení - ve věci nyní posuzované došlo k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření bylo stěžovateli doručeno současně s návrhem na vydání předběžného opatření (č. l. 328 p. v.) a stejně tak bylo stěžovateli doručeno i odvolání žalobce proti zamítavému rozhodnutí soudu I. stupně a jeho doplněk (č. l. 348 p. v., č. l. 362 p. v.). Stěžovateli tak v této věci byl dán prostor pro argumentaci ve svůj prospěch, a to ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, čehož také stěžovatel využil, neboť k odvolání žalobce podal své vyjádření (č. l. 365 a násl.), nehledě již k tomu, že stěžovatel argumentaci směřující k zamítnutí návrhu na předběžné opatření uplatňoval již v řízení o prvém návrhu žalobce na vydání předběžného opatření v této věci stejného obsahu. Za uvedeného stavu, kdy stěžovateli v tomto konkrétním případě byl vytvořen procesní prostor pro uplatnění obrany, tak Ústavní soud učinil závěr, že napadeným měnícím rozhodnutím, jež bylo také odvolacím soudem vydáno nikoliv s odvoláním na Ústavním soudem zrušené ustanovení , nýbrž bylo zdůvodněno přiměřeným použitím ustanovení , nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, jichž se dovolává, a proto jeho stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněnou odmítl.

Pro úplnost k námitce nesprávného právního posouzení Ústavní soud uvádí, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu a Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší, aby je jako další odvolací instance přezkoumával.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu