Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 783/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Fotbalové asociace České republiky, se sídlem Diskařská 2431/4, Praha, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., se sídlem v Praze, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -194 ze dne 6. prosince 2012, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Martina Suse jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou elektronicky a k poštovní přepravě dne 4. března 2013 se stěžovatelka domáhá zrušení části výroku II. napadeného usnesení. Tím bylo k jejímu odvolání potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. -10 ze dne 2. prosince 2009, kterým byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka řízení podle vykonatelného rozsudku soudu v Utrechtu sp. zn. 250302/KG ZA 08-589 ze dne 5. listopadu 2008, pro náklady předchozího řízení ve výši 1.185,19 €. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle , , , a d, podle a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a podle Protokolu č. 1 k Úmluvě.

2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze tedy podat pouze tehdy, když byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná podle zákona (

sp. zn.

, U 12/37 SbNU 747).

3. Ústavní soud opakovaně uvedl, že souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona ani není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (usnesení

sp. zn.

ze dne 29. července 2011,

sp. zn.

ze dne 21. února 2011, aj.). Pokud navrhovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je zásadně nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který k ochraně jejích práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a není ani důvod pro přerušení řízení. Právo stěžovatele na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť mu zůstává právo podat ústavní stížnost po doručení rozhodnutí o podaném dovolání (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice č. 31419/04 ze dne 8. listopadu 2007).

4. V posuzovaném případě sama stěžovatelka tvrdí, že ústavní stížnost podala souběžně s dovoláním z důvodu procesní opatrnosti s ohledem na nejasnosti plynoucí ze změny v právní úpravě účinné od 1. ledna 2013 s tím, že přípustnost dovolání v jinak bagatelní věci lze vyvodit přímo z (obecnými soudy v dané věci aplikovaného) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

5. Z toho lze uzavřít, že stěžovatelka považuje dovolání za efektivní prostředek k ochraně svého práva a Ústavní soud je tímto jejím postojem vázán. Ústavní soud přitom ze shora vyložených důvodů nemá proč vyčkávat v této věci na rozhodnutí dovolacího soudu. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj