Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 706/13

Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti PhDr. Hany Pavlů, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická 19, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 4. prosince 2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 14. dubna 2011 a částečným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 2. dubna 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou formálně bezvadnou stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) prvá dvě v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimž (ve výsledku) byla z části do výše 91 200,- Kč s příslušenstvím zamítnuta její žaloba směřující proti žalovanému Národnímu památkovémuu se sídlem v Praze na zaplacení částky 210 060,- Kč s přísl. jako doplatku platu za rok 2003 a 6 měsíců roku 2004 a domáhá se jejich zrušení.

V obsáhlých důvodech ústavní stížnosti stěžovatelka po citaci z judikatury Ústavního soudu vztahující se k aplikaci ustanovení , jíž se dovolává, v podstatě uvádí, že obecné soudy ignorovaly její tvrzení a důkazní návrhy, provedené dokazování, podle ní nedostatečné, nesprávně zhodnotily a počínaly si nepředvídatelně, svá rozhodnutí vykazující libovůli nezdůvodnily srozumitelně, přičemž dovolací soud, který její dovolání jako nepřípustné odmítl, postupoval "ve smyslu denegatio iustitiae". Z těchto v ústavní stížnosti dále podrobně rozvedených důvodů navrhla zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud necítí se být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [, písm. d)y ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další). Třeba také připomenout dřívější judikaturu, v níž Ústavní soud dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Námitkami, jež stěžovatelka v podstatě opakovaně vznáší v ústavní stížnosti, stran procesu dokazování a jeho zhodnocení se zabýval již odvolací soud, jehož přezkoumání vyústilo v částečnou změnu zamítavého rozsudku soudu I. stupně a vyhovění žalobě do výše 118 560,- Kč z důvodů jím obsáhle a podrobně v rozhodnutí rozvedených, vycházejících ze soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu, jím dále doplněným a s odkazem na příslušná ustanovení Stejně tak i soud dovolací, který rovněž podrobně závěr o tom, že zamítavé rozhodnutí o částce 91 200,- Kč s přísl. nemá po právní stránce zásadní právní význam, řádně zdůvodnil a námitkami stěžovatelky, podávaje i rozbor pojmu diskriminace v pracovních věcech, se adekvátně zabýval a srozumitelným a přesvědčivým způsobem se s nimi vypořádal, včetně podle Ústavního soudu logického vysvětlení, že pokud bylo v řízení prokázáno, že stěžovatelka nebyla znevýhodněna, je zbytečné zabývat se tím, zda žalovaný prokázal zásadu rovného zacházení. Pokud jde o odkaz stěžovatelky na názory Ústavního soudu zaujaté v jeho nálezech

sp. zn.

a

, týkajících se výkladu podmínek přípustnosti dovolání podle a odst. 3 , třeba uvést, že tyto nutno vykládat v souvislosti s jinými, konkrétními okolnostmi případů, z nichž vzešly. Úvahy obou jmenovaných soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v y ČR, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí, jež nevykazují prvky libovůle, odkázat.

Ústavní soud proto stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [, odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu