Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 593/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Pavla Osičky, zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem, AK se sídlem v Třinci, 1. máje 398, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012 č. j. -159 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 7. 2. 2013 a doplněným dne 22. 2. 2013 se Pavel Osička (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil náhradově nákladové výroky II. a III. (první větu) v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") vydaného v řízení o dodatečném projednání dědictví.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 1. 6. 2012 Okresní soud v Karviné (dále jen "nalézací soud") zamítl návrh stěžovatele (syna zůstavitelky) na dodatečné projednání dědictví, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o nákladech pověřeného komisaře.

Dne 31. 10. 2012 odvolací soud k odvolání pozůstalých synů Gustava Osičky a stěžovatele usnesení nalézacího soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavci I. a III. výroku, potvrdil (výrok I.); výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že - zkráceně řečeno - zavázal stěžovatele zaplatit náklady Gustava Osičky.

III.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že odvolací soud porušil y (dále jen "") tím, že rozhodl o nákladech řízení v rozporu s ustanovením věta za středníkem ; dále namítl porušení a d (dále jen "").

IV.

Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

K ústavním stížnostem proti náhradově nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud připomíná, že ačkoliv se žádné z ustanoveníy či Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "") o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňuje, principy spravedlivého procesu zakotvené v článku 36 a násl.y, resp. článku 6 odst. 1 Úmluvy, je nezbytné přiměřeně aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení za předpokladu, že tyto náklady vznikly v průběhu rozhodování věci týkající se občanských práv nebo závazků, k čemuž v projednávaném případě došlo.

Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí či čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy; v tomto směru je třeba respektovat ústavní principy nezávislosti soudů a soudců zakotvené v a y, y a Úmluvy. Je tudíž úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní zákonná pravidla procesní a hmotněprávní povahy; navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovují obecnému požadavku procesní spravedlivosti obsaženému v článku 36 a násl.y, resp. Úmluvy. Ústavní soud se otázkou nákladů řízení zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004

sp. zn.

, N 69/33 SbNU 189, 194), v nichž uvedl, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část dopadají postuláty spravedlivého procesu.

Zákonné principy obsažené v ustanoveních a , dle nichž náhrada nákladů zatěžuje stranu, jež ve sporu nebyla úspěšná, a dále v ustanovení , jež umožňuje mimořádné nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníkovi, kterému by jinak tato náhrada příslušela, Ústavní soud považuje za ústavně konformní a odpovídající obecnému požadavku spravedlivosti. Tento závěr Ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí (srov. nález ze dne 13. 10. 2005

sp. zn.

, N 199/39 SbNU 111; usnesení ze dne 1. 4. 2003

sp. zn.

, U 8/30 SbNU 519).

Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ dospěl Ústavní soud k závěru, že postup odvolacího soudu vedoucí k vydání napadených náhradově nákladových výroků nelze označit za svévolný či nepřiměřený. Jmenovaný soud dospěl na základě konkrétních skutečností k úsudku, že v projednávaném případě bylo namístě zohlednit fakt, že řízení bylo zahájeno k návrhu jednoho z dědiců a návrh nebyl shledán důvodným; z pohledu ústavněprávního nelze shledat na tomto závěru nic, co by mohlo stěžovatelem požadovaný kasační zásah opodstatnit. Již z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně se podává, že odvolací soud přiměřeně vzal v potaz při svém rozhodování spravedlnostní aspekty proběhnuvšího řízení; nesouhlasná polemika stěžovatele s postupem obecného soudu důvod pro zásah Ústavního soudu nezakládá.

Pro důvody výše uvedené proto Ústavní soud návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. března 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu