Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4528/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Valentýna Plzáka, zastoupeného JUDr. Veronikou Ordnungovou, advokátkou, se sídlem U Ladronky 1145/42, Praha 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2012, č. j. -93, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 11. 2012, která po doplnění splňuje náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení.

V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení o žalobě, kterou se stěžovatel proti žalované Tesco Stores, a.s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, IČ: 45308314, domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 5000,- Kč.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, č. j. -84, byla žaloba zamítnuta a stěžovateli byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 13 600,- Kč.

Proti tomuto rozsudku stěžovatel podal odvolání. V jeho rámci Vrchnímu soudu v Praze navrhl, aby věc společně s návrhem na zrušení ustanovení předložil Ústavnímu soudu a poté napadený rozsudek zrušil. V odvolání dále uvedl, že si je vědom znění , dle nějž platí, že v případech tzv. bagatelních rozhodnutí není odvolání přípustné, avšak namítal jeho neústavnost.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2012, č. j. -93, nebylo návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu vyhověno a odvolání stěžovatele bylo pro nepřípustnost odmítnuto. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že v souzené věci neshledává předpoklady pro předložení věci Ústavnímu soudu, neboť se ztotožňuje s důvody, které vedly k zakotvení současného znění (provedenému zejména ), a jednoinstančnost nalézacího řízení neshledává za jsoucí v rozporu s ústavním pořádkem.

Stěžovatel nesouhlasí s postupem odvolacího soudu. V prvé řadě uvádí, že důvodová zpráva k , jímž byla do vnesena nepřípustnost odvolání proti rozsudkům vydaným v tzv. bagatelních věcech, vychází z předpokladu správného a spravedlivého rozhodnutí v jednoinstančním řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně však v souzené věci za správné a spravedlivé nepovažuje. Současné právní úpravě přípustnosti odvolání dále vytýká její diskriminační povahu, neboť částka 10 000,- Kč, která je nastavena jako hranice určující nepřípustnost odvolání, nemůže být ve všech situacích a všemi účastníky soudních řízení vnímána jako bagatelní. V této souvislosti poukazuje na ustanovení ústavního pořádku České republiky týkající se zejména rovnosti účastníků a zákazu diskriminace. Současnou právní úpravu nepřípustnosti odvolání dále srovnává s regulací přezkumu rozhodčího nálezu civilním soudem, kde se žádná obdobná omezení neuplatňují.

S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud ustanovení a napadené usnesení Vrchního soudu v Praze pro zásah do práva na spravedlivý proces, garantovaného d, zrušil.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným usnesením Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není důvodný.

K zásahu do práva na spravedlivý proces, garantovaného d, dle Ústavního soudu dochází zejména tehdy, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V souzené věci však k takovému zásahu nedošlo.

Otázka nepřípustnosti odvolání proti rozsudkům v tzv. bagatelních věcech byla již mnohokrát předmětem rozhodování Ústavního soudu, nikdy však nebyla z jeho strany zpochybněna. V usnesení ze dne 18. 6. 2001,

sp. zn.

uvedl, že

"z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jednostupňové soudnictví, zejména pak ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí." Ke stejnému závěru pak došel i v usnesení ze dne 3. 10. 2001,

sp. zn.

. Nad rámec uvedeného Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel zrušení ustanovení navrhl již ve věci

sp. zn.

, jeho ústavní stížnost však byla pro neopodstatněnost odmítnuta. Ani v nyní souzené věci nemá Ústavní soud důvod se od dříve prezentovaných závěrů odchylovat. Pokud tedy odvolací soud odmítl stěžovatelem podané odvolání a nevyhověl jeho návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu, nedošlo z jeho strany k porušení práva na spravedlivý proces.

K ostatním argumentům stěžovatele Ústavní soud nepřihlédl, neboť se týkaly postupu soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí nebylo ústavní stížností napadeno.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný. Ze stejného důvodu odmítl i akcesorický návrh na zrušení ustanovení .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu