Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4396/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Jaroslavy Čihákové, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2012 čj. -54, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2012 čj. -39 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2005 č. j. -21, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Návrhem podaným elektronicky dne 19. 11. 2012 a doplněným téhož dne se Jaroslava Čiháková (dále též "stěžovatelka", případně "žalovaná") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o žalobě pro zmatečnost, a odložil vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") ze dne 16. 9. 2005 vydaného v řízení zaplacení částky 4 848 Kč s příslušenstvím.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 16. 9. 2005 nalézací soud ve věci sp. zn. uložil žalované povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě Dopravnímu podniku hl. m. Prahy (dále jen "žalobce") částku 4 848 Kč a náklady řízení v částce 6 937 Kč na účet právního zástupce žalobce (výrok I.), a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok II.). Jednalo se o pohledávku žalobce vzniklou v důsledku toho, že žalovaná se při revizi jízdenek v pěti případech v roce 2003 neprokázala platnou jízdenkou. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila; soud proto jednal v její nepřítomnosti, vycházel z obsahu spisů a provedených důkazů.

Dne 21. 12. 2011 podala žalovaná u nalézacího soudu žalobu pro zmatečnost, a to ve vztahu k řízení vedenému u téhož soudu pod sp. zn. .

Dne 7. 6. 2012 nalézací soud zamítl návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a na odklad vykonatelnosti rozsudku ze dne 16. 9. 2005 (výrok II.). Nalézací soud konstatoval, že z důvodu zmatečnosti uvedeného v lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Stěžovatelka se o rozsudku ze dne 16. 9. 2005 dověděla dne 13. 7. 2010, kdy jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce ze dne 12. 3. 2010, jak nalézací soud zjistil z exekučního spisu vedeného u něj pod sp. zn. . Žaloba pro zmatečnost tak byla podána opožděně, a proto byl zamítnut i návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku nalézacího soudu ze dne 16. 9. 2005.

Dne 6. 9. 2012 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalované usnesení nalézacího soudu ze dne 7. 6. 2012 potvrdil.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu dle d (dále jen "") a že rozsudkem nalézacího soudu ze dne 16. 9. 2005 byl porušen a y a a y.

Podle stěžovatelky nalézací soud pochybil, když jí nepřiznal osvobození od soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost a neodložil vykonatelnost rozsudku ze dne 16. 9. 2005; stejně tak pochybil i odvolací soud, když usnesení nalézacího soudu potvrdil. Tím jí bylo znemožněno jednat před soudem a domáhat se spravedlnosti. Vyjádřila přesvědčení, že žalobu pro zmatečnost podala včas v zákonem stanovené lhůtě a polemizovala se závěry obecných soudů ohledně určení data, kdy se o rozsudku ze dne 16. 9. 2005 dověděla; poukázala na nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

.

Stěžovatelka dále ve vztahu k rozsudku nalézacího soudu ze dne 16. 9. 2005 uvedla, v čem spatřuje porušení základních práv; poukázala na nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

a další, vztahující se k otázce ustanovení opatrovníka ze zaměstnanců soudu účastníku řízení neznámého pobytu.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zčásti podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a zčásti jak návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

V části směřující proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 16. 9. 2005 je ústavní stížnost evidentně návrhem podaným po lhůtě pro jeho podání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "").

Pokud jde o posouzení včasnosti podání žaloby pro zmatečnost, Ústavní soud připouští existenci tíživých osobních poměrů stěžovatelky, jež ji vedly k opuštění bydliště na adrese v registru obyvatel uvedené jako místo trvalého pobytu. Nicméně byla to stěžovatelka sama, která z hlediska jejích ústavně chráněných práv nepostupovala stanoveným postupem ve smyslu y, a tudíž nemůže argumentovat skutečnostmi, které neuplatnila, ačkoliv mohla, v řízení před obecnými soudy. Jinými slovy řečeno, stěžovatelka svá práva nestřežila dostatečně a není na Ústavním soudu, aby za ni napravil to, co ona sama zanedbala. Stěžovatelka totiž nepochybně věděla o exekučním řízení zahájeném k vymožení pohledávek oprávněného podle rozsudku nalézacího soudu ze dne 16. 9. 2005 a mohla a měla na tuto situaci adekvátně reagovat včasným podáním žaloby pro zmatečnost. Důsledky její nečinnosti nalézací i odvolací soud v odůvodnění napadených usnesení přiléhavě ve vztahu k jejich výrokům vyložily; Ústavní soud nemaje proti jejich argumentačním závěrům žádných výhrad, může na ně pro stručnost odkázat. V této části byla proto ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dílem podle ustanovení a dílem podle ustanovení odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků; pro uvedené neshledal Ústavní soud oporu pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nalézacího soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. února 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu