Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4803/12

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti společnosti L.C.I.-Legal Consultancy Internacional spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Týnská ulička 4, zastoupené Mgr. Zuzanou Lenz, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 8, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 13. ledna 20012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 20. září 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných článkem 36 odst. 1 d, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu shora označeného usnesení odvolacího soudu, bylo tímto rozhodnutím jako věcně správné potvrzeno usnesení soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh v daném řízení žalované stěžovatelky na určení neúčinnosti doručení rozsudku soudu I. stupně sp. zn. ze dne 19. 4. 2011 v podstatě s odůvodněním, že tento návrh byl stěžovatelkou podán po uplynutí zákonem stanovené 15 denní lhůty ( ).

Stěžovatelka v důvodech své ústavní stížnosti tomuto závěru obecných soudů oponuje a tvrdí, že vydaný rozsudek (který ve stížnosti podrobuje kritice, považuje jej za nezákonný a vydaný v nepřiměřené době), jež byl doručován prostřednictvím datové schránky, jí nebyl z důvodů dále rozvedených doručen účinně, v této souvislosti se dovolává a důvodové zprávy k němu a odvolacímu soudu pak vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhla zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky nebyl zjištěn. Obecné soudy v dané věci na základě zjištěného skutkového stavu - který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat - ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, objasnily - zejména poukazem na stěžovatelkou nezpochybňovaný fakt, že se s doručovanou písemností seznámila zhruba měsíc a půl před tím, než návrh na určení neúčinnosti podala - z jakých důvodů nepovažují v posuzovaném případě za splněnou základní a prvotní podmínku ustanovení Na jejich rozhodnutí tak lze odkázat. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

). Zároveň také připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu