Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 7/13

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila (soudce zpravodaje), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu podle y podaném Městským soudem v Praze alternativně buď A) na zrušení celého Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 1 z roku 2013, nebo B) na zrušení článku II Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 1 z roku 2013, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) prezidenta České republiky prof. Ing. Václava Klause, CSc., jako účastníků řízení, takto:

Návrhy se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Obsah návrhu

1. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 21. ledna 2013, se Městský soud v Praze, jednající předsedou senátu JUDr. Kamilem Kydalkou (dále jen "navrhovatel"), domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud buď zrušil celé Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013, vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 1 z roku 2013, nebo alespoň zrušil článek II tohoto Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii.

2. Návrh byl podán podle článku 95 odst. 2y (dále jen "") a podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), s odvoláním na ustanovení § 224 odst. 5 trestního řádu.

3. Navrhovatel uvedl, že u něj probíhá trestní řízení pod sp. zn. proti obžalovaným 1) Ing. Františku Chvalovskému, 2) Ing. Ladislavu Filipovi, 3) Zdeňku Mezerovi, 4) Ing. Miloslavu Brodackému a 5) Ing. Petru Franclovi, stíhaným pro pokračující zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Po skutkové stránce spočívala trestná činnost v tom (stručně řečeno), že obvinění jako odpovědní zástupci nebo statutární orgány různých obchodních společností se měli podílet na úvěrových podvodech ke škodě Komerční banky a. s. v celkové výši cca 1,4 miliardy Kč.

4. Jak Ústavní soud zjistil z listin, předložených navrhovatelem, trestní řízení je velmi komplikované, což vyplývá zejména z mimořádného rozsahu žalované trestné činnosti, z účastenství většího počtu spolupachatelů a ze složité důkazní situace. Tuto mimořádnou komplikovanost kauzy lze pro názornost dokumentovat tím, že pouhý popis skutků v obžalobě zabírá 158 stran textu, trestní spis samotný má cca 14 tisíc stran. Trestní stíhání bylo zahajováno u jednotlivých obviněných postupně v letech 2001 až 2003 (ke sdělení prvních obvinění došlo 27. 2. 2001), obžaloba byla podána dne 29. 9. 2010. Prvoinstanční rozsudek byl Městským soudem v Praze vynesen dne 28. června 2011, ten však byl na základě odvolání obžalovaných zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2012 sp. zn. a věc byla vrácena prvoinstančnímu soudu k novému projednání. Ke dni vyhlášení amnestie nebylo trestní stíhání pravomocně skončeno.

5. Vůči všem shora jmenovaným obžalovaným přichází v úvahu aplikovat článek II amnestijního rozhodnutí, protože od zahájení trestního stíhání uplynulo ke dni vyhlášení amnestie prezidenta republiky více než osm let a žalované trestné činy jsou ohroženy trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující deset let. Městský soud v Praze, který má o zastavení trestního stíhání rozhodnout, však vyslovil předběžný právní názor, že amnestijní rozhodnutí je v rozporu s ústavním pořádkem; proto svým usnesením ze dne 15. ledna 2013 podle ust. § 224 odst. 5 tr. řádu trestní stíhání přerušil a předložil věc k rozhodnutí Ústavnímu soudu.

II.

Částečná překážka litispendence

6. Dle ustanovení je návrh nepřípustný, pokud Ústavní soud již v téže věci jedná. Takový důvod nepřípustnosti je v nyní posuzované věci dán v té části návrhu, jímž se navrhovatel domáhá zrušení článku II Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii.

7. Ke dni zahájení řízení ve věci

sp. zn.

, tj. ke dni 21. ledna 2013, již Ústavní soud o návrhu na zrušení napadeného článku II amnestijního rozhodnutí jedná, a to ve věci návrhu podaného dne 14. 1. 2013 skupinou třiceti senátorů Senátu Parlamentu České republiky, vedeného pod

sp. zn.

.

8. Projednání návrhu Městského soudu v Praze na zrušení článku II amnestijního rozhodnutí tedy brání procesní překážka litispendence.

9. Navrhovatel Městský soud v Praze však má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu (evidovaném pod

sp. zn.

) jako vedlejší účastník ( věta druhá za středníkem ).

10. Tímto rozhodnutím se nijak nepředjímá rozhodnutí, které bude přijato ve věci sp. zn.

.

III.

Nesplnění podmínky aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení celého amnestijního rozhodnutí

11. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení návrhu dle článku 87 odst. 1 písm. a)y, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené . Podle ustanovení návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle článku 95 odst. 2y. Podle článku 95 odst. 2y platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

12. Ústavní soud se nejprve musí zabývat otázkou, zda byla naplněna podmínka stanovená v článku 95 odst. 2y, tj. zda navrhovatelem tvrzený rozpor s ústavním pořádkem se týká zákona, jehož má být použito při řešení věci vedené u Městského soudu v Praze, neboť dospěl-li by k závěru, že by tato podmínka naplněna nebyla, nebyl by navrhovatel k jeho podání aktivně legitimován, resp. návrh byl podán "někým zjevně neoprávněným", jak normuje ustanovení .

13. Ve smyslu závěrů usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 10. 2000 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná v internetové databázi http://nalus.usoud.cz ) je podmínka návrhového oprávnění soudu vyslovená v článku 95 odst. 2y, aby požadavek zrušení zákona směřoval proti tomu ustanovení, "jehož má být při řešení věci použito", splněna, "jde-li o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední ...", případně "je nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace a nikoli jen hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti..." (srov. též nález

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2006).

14. V nyní posuzované věci není tato podmínka aktivní legitimace splněna ohledně alternativního petitu návrhu, požadujícího zrušení celého amnestijního rozhodnutí. V trestní věci, kterou Městský soud v Praze projednává, přichází v úvahu aplikace toliko článku II amnestijního rozhodnutí, ostatní jeho části se v dané trestní věci vůbec neuplatní. K tomu, aby obecný soud mohl zpochybnit ústavnost konkrétního právního předpisu - a věc předložit Ústavnímu soudu - je nezbytná jeho reálná aplikace a nikoli jen jeho hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti. Tento typ řízení před Ústavním soudem totiž spadá do oblasti tzv. konkrétní kontroly norem, v níž podnětem rozhodování Ústavního soudu o ústavnosti napadeného právního předpisu je konkrétní souzená věc, ve které má být napadené ustanovení aplikováno (srov. též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

IV.

Závěr

15. Na základě shora uvedeného rozhodlo plénum Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o odmítnutí návrhu. Ohledně té části návrhu, jíž byl napaden článek II amnestijního rozhodnutí, je důvodem odmítnutí překážka litispendence, jež vede k nepřípustnosti návrhu podle ustanovení z důvodu uvedeného v ustanovení . Návrh na zrušení ostatních částí amnestijního rozhodnutí je odmítán podle ustanovení ve spojení s ustanovením , neboť byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. února 2013

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu