Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4815/12

Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti manželů Ing. Otakara Vrbíka a RNDr. Gabriely Vrbíkové, obou zastoupených JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 11. října 2012, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 31. července 2012, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 20. dubna 2010 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 18. listopadu 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných , , a d, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno jejich žalobě, kterou se v souvislosti s insolvenčním řízením domáhali určení, že jejich pohledávka z titulu práva na bezplatný převod jednotek do svého osobního vlastnictví za úpadcem Pražské stavební bytové družstvo se sídlem v Praze, jehož jsou členy a mají v užívání označené bytové a nebytové jednotky, je zjištěna a po právu.

Jak patrno z obsahu v daném řízení postupně vydávaných napadených rozhodnutí, obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, vycházely v podstatě z názoru, že nárok členů bytového družstva na převedení bytové jednotky do jejich vlastnictví (uskutečněný podle zákona o vlastnictví bytů č. ) je samostatným nárokem upraveným ustanovením až 3 a citovaného zákona, situaci komplexně řeší ustanovení a nejde tak o nárok, který by bylo nutno či možno uplatnit přihláškou ve smyslu ustanovení , jak to učinili stěžovatelé. Dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mj. odkázal i na judikaturu Ústavního soudu (např. rozhodnutí

sp. zn.

a další), konstatující, že ve vztahu k nároku na bezúplatný převod vlastnického práva podle zákona o vlastnictví bytů se uplatňuje zvláštní normativní řešení, které nevyžaduje podání přihlášky podle .

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje formálně bezvadná ústavní stížnost, v níž stěžovatelé za pomoci argumentů ve stížnosti podrobně rozvedených, uplatňovaných již v předcházejícím řízení, s důrazem na povahu uplatněné pohledávky, která je podle nich pohledávkou nepeněžitou, soudně vymahatelnou, zpochybňují právní závěry obecných soudů, jejichž postupem jim bylo odepřeno postavení insolvenčních věřitelů a také s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu dávají najevo své přesvědčení o tom, že aplikace a interpretace ustanovení a jeho dalších ustanovení v napadených rozhodnutích není ústavně konformní. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhli zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

V posuzované věci obecné soudy na základě zjištěného skutkového stavu, jenž Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly úvahy vztahující se k výkladu aplikovaných ustanovení , vedoucí je (vycházeje ze závazného názoru dovolacího soudu, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu do jejího vlastnictví dle ustanovení "se považuje" za zvláštní druh zákonného předkupního práva, čemuž odpovídá i způsob vypořádání nároku předepsaný v insolvenčním řízení úpravou obsaženou v uvedeném zákonném ustanovení) k závěru o nedůvodnosti žaloby stěžovatelů, přičemž dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mj. poukázal také na judikaturu Ústavního soudu, odkazující i na plenární nález

sp. zn.

stěžovateli ve stížnosti zmiňovaný. Na odůvodnění napadených rozhodnutí tak lze odkázat.

Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

). Zásah do shora označených práv Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu