Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3452/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ing. Marie Čauševićové, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Opletalova 55, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012 č. j. -145, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010 č. j. -108 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 12. 2008 č. j. -54 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným telefaxem dne 10. 9. 2012, doplněným dne 11. a 21. 9. 2012, se Ing. Marie Čauševićová (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 (dále jen "nalézací soud") k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. vyplývají následující skutečnosti.

Dne 11. 12. 2008 nalézací soud zamítl žalobu se žalobním návrhem, aby soud určil, že výpověď daná žalobkyni dne 3. 12. 2007 je neplatná a pracovní poměr vzniklý pracovní smlouvou ze dne 15. 3. 2005 mezi žalobkyní a žalovanou nadále trvá (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Dne 15. 9. 2010 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 11. 12. 2008 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dne 14. 6. 2012 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. 9. 2010 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že obecné soudy porušily právo na spravedlivý proces tím, že nepřipustily důkaz protokolem z výslechu Ing. Hejčla ze dne 17. 8. 2006 v jiném řízení (čímž měla být prokázána jeho nevěrohodnost), řádně neodůvodnily, z jakého důvodu důkaz neprovedly, a v odůvodnění svých rozhodnutí se dostatečně nevyrovnaly se všemi skutkovými tvrzeními stěžovatelky, což založilo nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí.

Nalézací soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na svůj rozsudek ze dne 11. 12. 2008. Vyjádření odvolacího a dovolacího soudu vyžadována nebyla.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřoval v tvrzení stěžovatelky, že obecné soudy porušily základní právo na spravedlivé řízení dle hlavy páté d (dále jen " "), zejména nesprávným postupem při dokazování, tj. opomenutím některých jí navrhovaných důkazů, a nesprávným posouzením důkazů v řízení provedených, v důsledku čehož porušily i zákaz diskriminace dle y a právo na svobodnou volbu povolání dle y.

Ústavní soud připomíná, že pojetí spravedlivého procesu zahrnuje mimo jiné právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002

sp. zn.

, N 109/27 SbNU 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Obecné soudy však disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět řízení, v jehož rámci jsou předloženy; svá rozhodnutí ovšem musí dostatečně odůvodnit

Ústavní soud je toho názoru, že neprovedení stěžovatelkou navrženého důkazu protokolem o jednání ze dne 17. 8. 2006 ve věci sp. zn. nalézací soud dostatečně a ústavně akceptovatelným způsobem odůvodnil na str. 3 rozsudku; tento postup akceptoval odvolací soud, který se v odůvodnění svého rozsudku ztotožnil se závěry a posouzením nalézacího soudu a konstatoval, že důkazní řízení bylo úplné a napadený rozsudek shledal správným.

Ve vztahu k napadenému usnesení dovolacího soudu ústavní stížnost neobsahovala jakékoliv relevantní ústavněprávní námitky; ani Ústavní soud neshledal jakýkoliv náznak protiústavnosti tohoto rozhodnutí.

Po celkovém posouzení Ústavní soud dospěl k názoru, že nalézací, odvolací i dovolací soud ve vztahu ke stěžovatelce postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a že řízení vedoucí k vydání ústavní stížností napadených rozhodnutí lze označit za řízení spravedlivé ve smyslu části páté y. Podstatou práva na spravedlivý proces, resp. základním principem spravedlivého řízení, je z hlediska ústavních procesních práv mj. i princip, dle něhož je soud povinen poskytnout stěžovatelce veškeré možnosti k uplatnění zaručených práv. Ústavní soud je po celkovém posouzení řízení před obecnými soudy toho názoru, že stěžovatelce možnost hájit svá práva zákonem odpovídajícím způsobem poskytnuta byla a z ústavní stížnosti ani z napadených rozhodnutí nelze dovodit nic, co by prokazovalo opak.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu