Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4309/12

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Na Hřebenech II, 1718/8, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012 č. j. -35, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2011 č. j. -573 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. května 2011 č. j. -480, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci. S poukazem na podrobně rozvedené argumenty spjaté především s odlišným hodnocením důkazní situace tvrdil, že jimi byl dotčen ve svých ústavně zaručených právech zakotvených v , , , d, , odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a písm. b) - e), odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V důsledku toho se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak plyne z ustálené judikatury, Ústavní soud není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; nadto aniž by je sám při respektování zásad ústnosti a bezprostřednosti (resp. kontradiktornosti) provedl. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze v tom směru a potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

K takto ústavně nepřijatelné realizaci důkazního procesu, vzhledem k odůvodnění napadených rozhodnutí a obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , očividně v posuzovaném případě stěžovatele nedošlo.

Námitky připínající se k (dle stěžovatele) nedostatečnému a nepřesvědčivému odůvodnění hodnocení výpovědi svědka P. S. a anonymního svědka vystupujícího pod jménem J. N., resp. k pravdivosti jejich výpovědi, jakož i k jejich věrohodnosti, ztrácejí na intenzitě v konfrontaci s odůvodněním jak rozsudku soudu I. stupně, tak i usnesení soudu odvolacího, z nichž vyplývá, že obecné soudy krom dalšího poměřovaly reálný obsah výpovědí těchto svědků s dalšími provedenými důkazy a vycházely rovněž z podkladů týkajících se jejich věrohodnosti.

Při respektování skutečnosti, že Ústavní soud coby soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí v systému obecných soudů [, písm. d)y ČR, , , y ČR], nutno za této situace uzavřít, že úvahy nalézacího i odvolacího soudu se zakládají na racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení celkové důkazní situace, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v y ČR.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [, odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu