Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4182/12

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Leopolda Charváta, zastoupeného Mgr. Romanem Smetanou, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Občanská 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově č. j. -51 ze dne 26. července 2012, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku, kterým byl zavázán k zaplacení částky 3 015,- Kč s příslušenstvím žalobci a ústavní stížnost odůvodnil tím, že rozhodnutím soudu se cítí dotčen v právech, zakotvených v a d. Poukázal na okolnosti, za nichž se po smrti manželky stal výlučným nájemcem bytu, na tvrzení a důkaz o svém projevu vůle užívání bytu ukončit a na skutečnost, že byl ve vazbě, což mu bránilo osobně byt žalobci předat. Dále uvedl, že, přestože vyklizením bytu pověřil své bratry, kterým udělil plnou moc, žalobce s těmito odmítal jednat, neposkytl tak potřebnou součinnost k předání bytu, a proto požadavek na úhradu částky 3 015,- Kč považuje za neoprávněný. Připustil, že plné moci nebyly úředně ověřeny, k tomu však měl ve vazbě ztíženou možnost, konečně pak podle jeho přesvědčení u zmocnění v předmětné věci taková povinnost není nikde stanovena. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí soudu, to má za nedostatečné, když neobsahuje důvody, pro které soud neprovedl jím navržené důkazy, hodnocení důkazů provedených pak nepovažuje za řádně učiněné - označený postup dle něj tak založil nepřezkoumatelnost celého rozhodnutí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku a obsahu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. -97 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově na základě provedených důkazů svým spisem sp. zn. a pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2011 č. j. -97, jímž byl stěžovatel zavázán k úhradě dlužného nájemného a k vydání bezdůvodného obohacení ke dni 31. 12. 2008 v částce 47 273,- Kč s příslušenstvím a po zjištění, že až dnem 13. 1. 2009 došlo k soudnímu vyklizení předmětného bytu, opodstatněně žalovanému uložil povinnost za dobu od 1. 1. 2009 do dne vyklizení bytu žalobci částku 3 015,- Kč s příslušenstvím ( ) uhradit. Poněvadž se soud v přiléhavém odůvodnění svého rozsudku se všemi námitkami žalovaného (nyní stěžovatele) řádně vypořádal, lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v , a proto jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" jimi učiněné hodnocení, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

a násl.). V předmětné věci se soud při hodnocení důkazů do rozporu s či s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostal, a proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku obsaženo.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu