Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3507/12

Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Aleny Houžvičkové, zastoupené Mgr. Dagmar Fejfarovou, advokátkou se sídlem Valdštejnovo nám. 76, 506 01 Jičín, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2012 č. j. -37 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. prosince 2011 č. j. -18, spojené s návrhem na zrušení "právních předpisů upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky", takto:

I. Návrh se odmítá.II. Návrh na zrušení "právních předpisů upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky" se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdila, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v a d. Navrhovatelka na podporu tohoto svého závěru vyslovila přesvědčení, že její žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů byla zamítnuta zjevně účelově a současně namítla, že bylo rozhodováno v její nepřítomnosti. V důsledku těchto (a pouze takto povšechně) formulovaných námitek se navrhovatelka posléze domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil a "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

S ohledem na smysl a účel povinného zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, jemuž navrhovatelka (formálně) dostála, předně Ústavní soud nejprve poukazuje na to, že navrhovatele zatěžuje v řízení o ústavní stížnosti, včetně odůvodnění návrhu na kontrolu norem, břemeno tvrzení [nálezy

sp. zn.

,

,

(dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Jak plyne z geneze předmětné záležitosti, která je podrobena v ústavní stížnosti obecně vyjádřené kritice, navrhovatelka byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2012 č. j. -5 vyzvána k předložení plné moci advokáta, který ji bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti, a k doplnění kasační stížnosti směřující proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Na tuto výzvu reagovala tak, že podáním ze dne 8. března 2012 požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků. Následně, usnesením ze dne 20. dubna 2012 č. j. -28, Nejvyšší správní soud oba návrhy zamítl. Současně navrhovatelku vyzval, aby nejpozději ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedeného usnesení zaplatila soudní poplatek spojený s řízením o kasační stížnosti ve výši 5 000,- Kč, aby v téže lhůtě předložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti a aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení uvedeného usnesení doplnila kasační stížnost. V uvedeném usnesení byla navrhovatelka také poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku.

Navrhovatelka reagovala na tyto výzvy podáním ze dne 6. června 2012, v němž opětovaně požádala Nejvyšší správní soud o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že má za to, že u ní byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a nově jsou také tyto předpoklady dány.

Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 20. června 2012 č. j. -37 podle , o soudních poplatcích, ve spojení s ustanovením řízení o kasační stížnosti navrhovatelky zastavil, a to pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dní, která jí byla usnesením tamního soudu ze dne 20. dubna 2012, č. j. -28, k úhradě soudního poplatku stanovena. Konstatoval, že u stěžovatelky nebyly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dány, což bylo zjištěno tamním soudem již v usnesení ze dne 20. dubna 2012 č. j. -28, když tímto rozhodnutím také bylo soudem rozhodnuto o zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti dodal, že stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní důvody, proč by u ní nově měly být dány důvody pro osvobození od soudních poplatků, pročež uzavřel, že toto její tvrzení tedy považuje za nepodložené a účelové.

V návaznosti na povšechně formulovaný nesouhlas navrhovatelky s tímto postupem nutno zdůraznit, že právně relevantním základem pro vydání ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu bylo jeho (již citované) usnesení ze dne 20. dubna 2012 č. j. -28, jímž došlo k zamítnutí její žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Toto rozhodnutí, jak zjistil Ústavní soud ze své úřední činnosti, navrhovatelka samostatnou ústavní stížností - ač tak učinit mohla - nenapadla.

Pokud současným návrhem fakticky (obsahově) brojí proti tomuto usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, o něž se potom co do relevantního východiska následné pro ni nepříznivé rozhodnutí o zastavení řízení (správně při konkurenci zmíněných důvodů pro odmítnutí) opírá, v tomto řízení (o ústavní stížnosti) nebylo lze tyto výhrady navrhovatelky podrobit, již s ohledem na uvedenou skutečnost, resp. petitem jejího návrhu vymezený předmět řízení, ústavněprávnímu přezkumu.

Shora popsaný skutkový základ, z něhož potom Nejvyšší správní soud při vydání ústavní stížností napadeného usnesení vycházel, byl odpovídajícím způsobem právně posouzen, z čehož se podává, že porušení ústavních práv navrhovatelky Ústavní soud neshledal; posoudil za této situace návrh ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu jako zjevně neopodstatněný. Proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl [, odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V rozsahu směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. prosince 2011 č. j. -18 stalo se tak potom z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které navrhovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje, tj. pro nepřípustnost [ ve spojení , odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Podle může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že navrhovatelka může svým akcesorickým návrhem napadat pouze taková ustanovení právních předpisů, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, tedy na základě jejichž aplikace bylo vydáno ústavní stížností napadené rozhodnutí.

Tuto podmínku však blíže nespecifikovaný návrh navrhovatelky na zrušení zákonných ustanovení zčásti nesplňuje, dílem je potom zjevně neopodstatněný (k povinnému zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem srov. stanovisko pléna ; k ústavnosti povinnosti zaplatit soudní poplatek kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

). Proto i tento návrh Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl [, odst. 2 písm. a), ve spojení s odst. 2 písm. b), odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 17. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu