Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4078/12

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 66, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2012, č. j. -169, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 23. 10. 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatelovo podání, jímž se s tvrzením porušení jeho základních subjektivních práv (svobod) zakotvených zejména v d (dále jen "") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2012, č. j. -169.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované , přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení , jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 21. 11. 2012, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 15 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena datovou schránkou dne 22. 11. 2012.

Dne 3. 12. 2012 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatele, v němž je mimo jiné uvedeno, že shora citovaná výzva Ústavního soudu k odstranění vad podání má být Ústavním soudem doručena subjektu, jenž je oprávněn ve věci jednat, tedy pověřené insolvenční správkyni.

Jak Ústavní soud z úřední činnosti zjistil, na stěžovatele byl prohlášen konkurz jako řešení úpadku, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012 č. j. -37, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze 15. 11. 2012 č. j. -50.

Za této situace tedy Ústavní soud vyšel ze svého usnesení ze dne 18. 1. 2007 sp. zn. , o jehož publikaci ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu rozhodlo plénum Ústavního soudu dne 24. 7. 2007 [U 2/44 SbNU 755]. V právě citovaném usnesení je přitom akcentovaná teze, že řízení před Ústavním soudem není řízením o majetkových nárocích ve smyslu ust. až odst. 4 , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů [srov. k tomu obdobně např. , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů], neboť jeho předmětem jsou výlučně otázky ústavněprávní; z uvedeného vyplývá, že prohlášení konkurzu na majetek stěžovatele nezpůsobuje přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a že tudíž návrh správce konkurzní podstaty na pokračování tohoto řízení je irelevantní. Vstup správce konkurzní podstaty do řízení před Ústavním soudem na místo úpadce je již z tohoto důvodu vyloučen. Navíc je nepochybné, že postavení správce konkurzní podstaty i v širších souvislostech právního řádu nemůže téhož povolávat k ochraně základních práv, o nichž stěžovatel jakožto jejich nositel tvrdí, že byla veřejnou mocí zasažena; opačný výklad by stěžovatelova ústavní práva eliminoval, neboť by do důsledku vzato zpochybnil jemu samotnému ústavně zaručenou aktivní legitimaci v řízení před Ústavním soudem, ba dovolil by správci konkurzní podstaty i volně disponovat s již podanou ústavní stížností. Takové konsekvence však z úpadku stěžovatele dovozovat nelze.

Vzhledem k právě uvedenému lze tedy uzavřít, že stěžovatel měl odstranit vady svého podání, zvláště byl-li o tom Ústavním soudem poučen a byla-li mu v tomto směru Ústavním soudem stanovena lhůta. Přesto však stěžovatel vytýkanou vadu ve stanovené lhůtě ani později neodstranil. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

soudkyně zpravodajka