Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 393/06

Usnesení

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 18. ledna 2007

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Zemědělského družstva Polabí Vysoká nad Labem v likvidaci proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2004 č. j. -340 a proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2003 sp. zn. ve znění opravného usnesení ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení části ustanovení , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, a to slov "vymezené v " nacházejících se za slovy "majetkové vklady", a dále celého ustanovení tohoto zákona a s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v a 4d.

Stěžovatel především ve své stížnosti uvádí, že proti napadeným rozhodnutím podal dovolání podle . Vytýká dovolacímu soudu, že nerozhodl o jeho návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Podle stěžovatele dochází v dovolacím řízení k průtahům. V petitu podané ústavní stížnosti však stěžovatel v tomto směru nenavrhuje ničeho, jeho návrhy mají svým obsahem spíše nahradit rozhodnutí Nejvyššího soudu, které dosud nebylo vydáno. Domáhá se, jak je výše uvedeno, zrušení napadených rozhodnutí, odkladu jejich vykonatelnosti a zrušení části citovaného předpisu.

Ústavní stížnost je podle oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů ústavního soudnictví. Ústavní soud může do činnosti obecných soudů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele, a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.

K dotazu Ústavního soudu Nejvyšší soud dne 18. ledna 2007 sdělil, že řízení o dovolání proti stížností napadeným rozhodnutím obecných soudů je přerušeno, neboť byl na majetek stěžovatele prohlášen konkurs. Dne 15. ledna 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání správce konkursní podstaty stěžovatele, který navrhuje pokračování řízení dle ustanovené , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

K tomu Ústavní soud poznamenává, že řízení před ním není řízením o majetkových nárocích ve smyslu § 14 odst. 1 až 4 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť jeho předmětem jsou výlučně otázky ústavněprávní; z toho vyplývá, že prohlášení konkursu na majetek stěžovatele nezpůsobuje přerušení řízení o podané ústavní stížnosti, a že tudíž návrh správce konkursní podstaty na pokračování tohoto řízení je irelevantní. Vstup správce konkursní podstaty do řízení před Ústavním soudem namísto úpadce je již z tohoto důvodu vyloučen. Navíc je nepochybné, že postavení správce konkursní podstaty i v širších souvislostech právního řádu nemůže téhož povolávat k ochraně základních práv, o nichž stěžovatel jakožto jejich nositel tvrdí, že byla veřejnou mocí zasažena; opačný výklad by stěžovatelova ústavní práva eliminoval, neboť by do důsledku vzato zpochybnil jemu samotnému ústavně zaručenou aktivní legitimaci v řízení před Ústavním soudem, ba dovolil by správci konkursní podstaty i volně disponovat s již podanou ústavní stížností. Takové konsekvence však z úpadku stěžovatele dovozovat nelze.

Z řečeného však neplyne, že v projednávané věci je (aktuálně) dán Ústavnímu soudu prostor k meritornímu přezkumu stížností napadených rozhodnutí. Stěžovatel napadl naříkaná rozhodnutí před podáním ústavní stížnosti i dovoláním, o němž dosud rozhodnuto nebylo. Má-li stěžovatel za to, že jím pociťované prodlevy dovolacího řízení neobstojí, není cestou k jejich odklizení podání ústavní stížnosti petitorně žádající kasaci týchž rozhodnutí, která mají být přezkoumána v dovolacím řízení (nikoliv tedy ústavní stížnost navrhující např. příkaz Ústavního soudu upínající se k tomu, aby v průtazích nebylo pokračováno a aby soud věc neprodleně rozhodl). Přezkum těchto rozhodnutí Ústavním soudem ještě před tím, než by o podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud, znamenal by faktické nahrazení rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu rozhodnutím Ústavního soudu, jenž by tímto nepřijatelně vstoupil do soustavy soudů obecných; takový postup Ústavního soudu by ovšem byl nejen v rozporu s ustanovením , ale popíral by i samu podstatu postavení Ústavního soudu i podstatu řízení před ním vedeného. Prostor pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu před rozhodnutím Nejvyššího soudu v dané věci nevytváří ani ustanovení , neboť zde zakotvenou výjimku pro přijetí ústavní stížnosti nutno interpretovat přísně restriktivně a její aplikaci mít za možnou výlučně tehdy, pokud by nejen tvrzené, ale i prokázané (a nedůvodné) průtahy v řízení o dovolání nebyly odstranitelné jinými prostředky a pokud by navíc bylo i prokázáno, že stěžovateli (nikoliv správci konkursní podstaty) průtahy vzniká nebo může vzniknout vážná a současně i neodstranitelná újma. Tvrzení stěžovatele o existenci takto kvalifikované újmy je nadto významně problematizováno tím, že na stěžovatele je prohlášen konkurs nesoucí s sebou řadu zákonných důsledků též ve vztahu k nárokům, jež byly vedlejším účastníkům přiznány rozhodnutími napadenými dovoláním i ústavní stížností.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle . Zároveň odmítl v souladu s i návrh na zrušení části ustanovení , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, a to slov "vymezené v " nacházejících se za slovy "majetkové vklady", a dále celého ustanovení uvedeného zákona, neboť legitimace k podání takového návrhu se odvozuje od ústavní stížnosti a tento návrh její osud sdílí. Ze stejného důvodu nebylo možné vyhovět stěžovatelovu návrhu na odklad vykonatelnosti napadených usnesení.