Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1653/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. Jiřího Svobody, právně zastoupeného advokátem JUDr. Jaroslavem Brožem, Marie Steyskalové 62, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 16. 2. 2012 č. j. -78 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011 č. j. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Žalobou ze dne 1. 9. 2010 proti Komoře patentových zástupců České republiky se stěžovatel domáhal u Krajského soudu v Brně ochrany proti nečinnosti dle ve spojení s , 67 , a to uložením povinnosti profesní komoře - žalované, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku vydala rozhodnutí ve věci připuštění složení slibu a zápisu žalobce do rejstříku patentových zástupců, vedeného u Komory patentových zástupců. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením žalobu zamítl, a to pro její opožděnost. Nejvyšší správní soud následně usnesení krajského soudu zrušil a sám rozhodl ve věci tak, že žalobu odmítl. Současně byl stěžovatel Nejvyšším správním soudem poučen v tom smyslu, aby do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zvážil podání žaloby k Městskému soudu v Brně, kde by hájil svá práva v rámci občanského soudního řízení. Stěžovatel si předmětnou žalobu sice podal, nicméně je toho názoru, že se ze strany Nejvyššího správního soudu jedná o chybné poučení, neboť část pátá , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je nadepsána "Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem"). Vzhledem k tomu, že Komora patentových zástupců žádné rozhodnutí nevydala, postup podle ustanovení a násl. není dle náhledu stěžovatele v jeho případě možný. Výše uvedenými rozhodnutími obecných soudů tak došlo k odepření přístupu k soudu a tedy k porušení práv garantovaných d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257), což se však v uvedeném případě nestalo.

V předmětném případě rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že kasační stížnost stěžovatele odmítl a odkázal jej na řízení ve věcech občanskoprávních. Dle náhledu Ústavního soudu lze napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu považovat za ústavně konformní, neboť tento v rámci svého odůvodnění uvedl, z jakých skutečností při své rozhodovací činnosti vycházel, jaká zákonná ustanovení aplikoval a také k jakým právním závěrům dospěl. V této chvíli Ústavnímu soudu nepřísluší závěry Nejvyššího správního soudu jakkoli přehodnocovat, neboť, podal-li si stěžovatel podle poučení Nejvyššího správního soudu civilní žalobu, o věci bude rozhodovat soud v občanskoprávním řízení. Má-li stěžovatel za to, že k rozhodnutí jeho věci jsou příslušné správní soudy, nic mu nebrání postupovat podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu