Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4115/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, AK se sídlem Údolní 5, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2011 č. j. -77 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2012 č. j. -100, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel žádá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho věci pro porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36d (dále jen "") a vlastnického práva dle článku 11y.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 1. 2011 č. j. -77 potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2010 č. j. -56, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal náhrady škody za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že stěžovatel jakožto vydražitel nemovitostí v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nebyl upozorněn na skutečnost, že část nemovitostí byla zhotovena bez stavebního povolení, takže byl nucen následně ji odstranit, přičemž výši škody vypočetl jako rozdíl mezi soudem určeným nejnižším podáním ve výši poloviny ceny stanovené znaleckým posudkem, za které stěžovatel nemovitosti nabyl, a polovinou hodnoty, kterou dle stěžovatele nemovitosti skutečně měly. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že postup soudu nelze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup, protože dražební vyhláška v souladu se zákonem obsahovala výrok o závadách dle ustanovení a odst. 2 , a to negativní, přičemž soud není povinen uvést okolnosti stavebně technického stavu nemovitostí; případnou odpovědnost za škodu vzniklou nesprávně stanovenou cenou nemovitostí nese znalec. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 8. 2012 č. j. -100 stěžovatelovo dovolání odmítl jako nepřípustné pro nedostatek zásadního právního významu; dodal, že okolnosti stavebně technického charakteru našly své uplatnění při stanovení ceny nemovitostí znalcem a nejsou povinně uváděnými závadami ve smyslu ustanovení a odst. 2

Oproti tomu je stěžovatel přesvědčen, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť závada spočívající v neexistenci stavebního povolení je závadou ve smyslu ustanovení , na kterou byl soud povinen v dražební vyhlášce upozornit, a to zvláště v situaci, kdy stěžovatel neměl jinou možnost, než vycházet z podkladů soudu a presumovat správnost poskytovaných informací. Stěžovatel takové opomenutí soudu rozporné s faktickým či právním stavem kvalifikuje jako porušení zákona zakládající odpovědnost za škodu. Stěžovatel svou situaci srovnává s nabyvatelem nemovitosti na základě kupní smlouvy, jemuž je poskytována ochrana prostřednictvím institutu odpovědnosti za vady, odstoupení od smlouvy a neplatnosti smlouvy pro omyl kupujícího.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d)y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena "toliko" k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].

Žádné z výše uvedených pochybení však Ústavní soud neshledal. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího ani dovolacího soudu netrpí nepřezkoumatelností, neboť oba soudy se stěžovatelovými námitkami zabývaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, pročež Ústavní soud na ně odkazuje. Obecné soudy správně postřehly, že ze způsobu výpočtu tvrzené škody stěžovatelem je patrno, že se stěžovatel ve skutečnosti domáhá revize znaleckého posudku, jímž byla stanovena cena vydražených nemovitostí, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu dovodily, že v takovém případě, bylo-li by zjištěno porušení povinností znalce při zpracování znaleckého posudku, nenese odpovědnost za způsobenou škodu stát, ale ustanovený znalec.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nezdařilo doložit porušení jemu ústavně zaručených práv, odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu