Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1247/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti obchodní společnosti ELMO-PLAST a.s., sídlem Alojzov 171, zastoupené JUDr. Michalem Filoušem, advokátem, sídlem Ostravská 501/16, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021 č. j. -232, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2020 č. j. -204 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. dubna 2019 č. j. -155, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a 1) České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, a 2) Mgr. Lenky Černoškové, soudní exekutorky, Exekutorský úřad Prostějov, sídlem Dolní 71, Prostějov, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 5. 2021, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v , a a 3 d (dále jen " ").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Soudní exekutorka Mgr. Lenka Černošková, Exekutorský úřad Prostějov, vydala dne 29. 6. 2012 v exekuci vedené u Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 018 EX 03917/08 exekuční příkaz k prodeji pozemku p. č. 1627 - trvalý porost, nacházejícímu se v obci a k. ú. Určice (dále jen "předmětný pozemek"). K ocenění tohoto pozemku byl ustanoven znalec, který ve znaleckém posudku ze dne 9. 10. 2013 určil jeho cenu částkou 72 000 Kč. Dne 25. 11. 2013 vydala soudní exekutorka usnesení o nařízení dražebního jednání (dále jen "dražební vyhláška"), které proběhlo dne 8. 1. 2014 a na němž byl stěžovatelce udělen příklep za 48 000 Kč. Usnesení o udělení příklepu nabylo právní moci dne 5. 2. 2014. V článku VI. dražební vyhlášky bylo uvedeno, že práva a závady spojené s předmětným pozemkem nejsou. Podle článku III. usnesení o určení ceny ze dne 21. 10. 2013 na pozemku nejsou žádné závady, které jeho prodejem v dražbě nezaniknou.

3. Dne 23. 2. 2016 vyzvala Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Olomouc, stěžovatelku, aby shromáždila podklady pro prošetření nakládání se stavebním a demoličním odpadem na předmětném pozemku a inspekci jako příslušnému orgánu veřejné správy pro odpadové hospodářství poskytla k této mimořádné události informace. Stěžovatelka v obavě z možného uložení sankce objednala dne 30. 6. 2017 nakládku a odvoz suti z předmětného pozemku, za což v období červenec až srpen 2017 zaplatila částku 371 771 Kč. Za uložení odpadu zaplatila částku 551 428 Kč. Celkem tak její náklady činily částku 923 199 Kč.

4. Žalobou doručenou okresnímu soudu dne 23. 11. 2018 se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 923 199 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem soudní exekutorky. Ta měla v tomto řízení postavení vedlejší účastnice na straně žalované. Rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 4. 2019 č. j. -155, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 23. 6. 2020 č. j. -204, byla žaloba zamítnuta. Podle obecných soudů nebyly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stejně jako odpovědnosti soudního exekutora podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Postup soudní exekutorky při provádění veřejné dražby pozemku byl zákonný. Podle krajského soudu, uvedla-li soudní exekutorka v dražební vyhlášce a v usnesení o určení ceny draženého pozemku, že pozemek je prostý práv jiných osob a jakýchkoli závad, resp. že s předmětem dražby nejsou spojena žádná práva a závady, mělo jít o vady právní. Z žádného ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nelze dovodit odpovědnost soudního exekutora za tzv. skryté vady předmětu dražby. Tato odpovědnost je upravena pouze v při prodeji za úplatu.

5. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021 č. j. -232 bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto jako nepřípustné, neboť otázka vymezená stěžovatelkou již byla v jeho rozhodovací praxi vyřešena. Obsahem dražební vyhlášky má být mj. výrok o právech a závadách spojených s nemovitostí [srov. , ve znění účinném do 31. 12. 2012], jenž se zpravidla uvádí v takové podobě, jak tomu bylo v pravomocném usnesení o ceně v předchozí fázi výkonu rozhodnutí. Závadami váznoucími na nemovitostech se přitom rozumí především věcná břemena, jimiž je nemovitost zatížena, nájemní práva a jiná práva, která zavazují vlastníka nemovitosti (povinného), aby něco konal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl (srov. též , definující závady, jež prodejem v dražbě nezaniknou). Stěžovatelkou uvedené závady se zase projeví při určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012, při němž soud vychází z ocenění provedeného ustanoveným znalcem. Stát nelze činit odpovědným, pokud stěžovatelka odvozuje nárok na náhradu škody od tvrzeného pochybení soudní exekutorky spočívajícího v převzetí údaje o absenci závad zatěžujících vydražený pozemek (zde v podobě umístění skládky stavebního a demoličního odpadu), který se objevil ve znaleckém posudku.

6. Vytýká-li stěžovatelka krajskému soudu, že při svém rozhodování nezohlednil skutečnost, že soudní exekutorka do dražební vyhlášky zahrnula nejen údaj o absenci právních vad váznoucích na vydraženém pozemku, jak jí ukládal a jak na podkladě skutkových zjištění zkonstatoval krajský soud, ale též údaji o absenci závad dalších (nikoli pouze právních), ve své podstatě tím zpochybňuje skutkový základ, ze kterého krajský soud při svém rozhodování vycházel. Nejvyšší soud byl však skutkovými zjištěními odvolacího soudu vázán a stěžovatelka tak jeho zpochybňováním uplatňovala nepřípustný dovolací důvod. Nelze-li v dovolacím řízení revidovat skutková zjištění, z nichž při meritorním rozhodnutí vycházel krajský soud, pak dovolací argumentace, která právě na takové skutkové revizi buduje oponentní právní závěr, nemůže být způsobilá k tomu, aby dovolací soud na jejím základě dovodil přípustnost dovolání podle .

III.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka zdůrazňuje, že jí postupem soudní exekutorky byla způsobena škoda spočívající v nákladech na odstranění vady předmětného pozemku, kterou byla existence na něm umístěné skládky. Odmítnutím dovolání měla být stěžovatelka zkrácena na svém právu na spravedlivý proces. Nejvyšší soud v napadeném usnesení odkázal na některá svá dřívější rozhodnutí, která se však netýkala stejné či obdobné věci. Na rozdíl od usnesení ze dne 14. 8. 2012 sp. zn. a usnesení ze dne 24. 10. 2018 sp. zn. nyní dražební vyhláška u zmínky o závadách nemovitostí neobsahovala odkazy na konkrétní ustanovení , která by bránila uvedení stěžovatelky v omyl, že věc je prostá jakýchkoli vad, tedy i jiných vad než uvedených v těchto ustanoveních. Nešlo zde ani o pochybení znalce, z jehož ocenění by soudní exekutorka vycházela, jak tomu bylo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2020 sp. zn. . Stěžovatelkou předestřená dovolací otázka se týkala situace, kdy se soudní exekutorka v dražební vyhlášce neomezila jen na ty závady, jejichž uvedení stanoví . Obsah článku VI. dražební vyhlášky, v němž je uvedeno: "Práva a závady spojené s nemovitostí: nejsou.", je třeba vyložit právě tak, že s předmětným pozemkem není spojena žádná závada. Takto vymezenou dovolací otázku dovolací soud doposud neřešil. Nadto měl Nejvyšší soud nesprávně vyhodnotit, které závěry krajského soudu jsou skutkovým zjištěním (tím bylo toliko znění dražební vyhlášky ohledně neexistence práv a závad spojených s nemovitostí) a které právním posouzením (tím je výklad citovaného textu).

8. Soudy nižších stupňů se podle stěžovatelky nevypořádaly s její námitkou k obsahu článku VI. dražební vyhlášky. Nesprávná je úvaha okresního soudu, že v uvedeném článku dražební vyhlášky mohla soudní exekutorka uvádět práva uvedená v , ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť tato práva soudní exekutorka výslovně uvádí v článku VII. dražební vyhlášky, byť nesprávně odkazujícím na , ve znění účinném do 31. 12. 2012. Stěžovatelka podotýká, že podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013, nebylo uvedení jiných práv či závad spojených s nemovitostí než věcných břemen a nájemních práv, která prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [ , ve znění účinném do 31. 12. 2013], povinnou náležitostí dražební vyhlášky. Uvedla-li soudní exekutorka v článku VI. dražební vyhlášky, že žádná práva a závady (myšleno jiná práva a závady) s draženou nemovitostí spojené nejsou, jednala tím v rozporu s až 337h , které - konkrétně v , 3 a 4 - přesně stanovují obsahové náležitosti dražební vyhlášky. Jak správně dovodil již okresní soud, z žádného právního předpisu nelze dovodit, že by byla soudní exekutorka povinna zkoumat existenci možných tzv. skrytých vad předmětu vyhlášky.

9. Krajský soud se v napadeném rozsudku nezabýval a nevypořádal s námitkou stěžovatelky, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru o tzv. skryté vadě spočívající v existenci skládky stavebního odpadu pod vrstvou zeminy. Z provedených důkazů (dřívější výzvy a sdělení České inspekce životního prostředí, usnesení Městského úřadu Prostějov) vyplývá, že vada pozemku byla pro stát i soudní exekutorku vadou zjevnou, tedy že o ní musely vědět. Pro případ, že by přesto šlo o tzv. skrytou vadu, stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že soudní exekutorka neodpovídá vydražiteli za takovéto vady předmětu dražby, u nichž je odpovědnost upravena pouze v a je založena na předpokladu, že věc byla přenechána jinému za úplatu. Podle stěžovatelky nelze tento závěr, k němuž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 11. 2011 sp. zn. , vztáhnout na posuzovanou věc. Tehdy totiž šlo o dražbu dobrovolnou a za uvedené vady odpovídal navrhovatel dražby. V posuzované věci je ale navrhovatelem dražby sama soudní exekutorka, která také nese odpovědnost za to, že předmět dražby bude v dražební vyhlášce řádně a správně popsán. Argumentace okresního soudu, podle níž nevýhoda spočívající v možných tzv. skrytých vadách, je vyvážena tím, že stěžovatelka získala předmětný pozemek pod cenou, je logicky rozporná. Předmět dražby mohl být vydražen nejen nad nejnižší podání, ale i nad výslednou (odhadní) cenu.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

V.

Vlastní posouzení

11. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky, napadenými rozhodnutími a obsahem spisu vedeného u okresního soudu pod sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

12. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y (dále jen " "), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

13. Jak již bylo shrnuto výše, stěžovatelka spatřuje nezákonnost postupu státu, jehož následkem jí měla vzniknout škoda, v tom, že soudní exekutorka vydala dražební vyhlášku, v jejímž článku VI. uvedla, že s nemovitostí nejsou spojena práva a závady. Navzdory tomu na nemovitosti vázla vada spočívající v existenci skládky stavebního a demoličního odpadu, na jejíž odstranění vydala žalovanou částku. Zároveň je přesvědčena, že stát, potažmo soudní exekutorka, o této vadě musely vědět.

14. Stěžejní právní otázka, s kterou se musely vypořádat obecné soudy, spočívala v posouzení obsahu článku VI. dražební vyhlášky. Lze souhlasit se stěžovatelkou, že skutkovým zjištěním je toliko znění uvedeného ustanovení dražební vyhlášky. Jeho výklad, tedy co se rozumí pojmem "závada" podle tohoto článku, představuje právní závěr. Dražební vyhláška v tomto ustanovení zjevně vycházela z náležitostí stanovených , ve znění účinném do 31. 12. 2012, což připouští i stěžovatelka. Stěžovatelka nepřímo zpochybňuje použitelnost této dřívější úpravy v dané věci, neboť dražební vyhláška byla vydána již za účinnosti , ve znění novely provedené , tedy po 31. 12. 2012. Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že v posuzované věci není podstatné, zda se na dražební vyhlášku měla podle čl. II bodu 1 uplatnit dosavadní zákonná úprava. I kdyby totiž tomu tak nebylo, význam předmětného údaje o právech a závadách spojených s nemovitostí, který byl náležitostí dražební vyhlášky podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012, by byl stejný. Při posouzení tohoto údaje by bylo třeba vyjít z ustáleného výkladu, který se podává z napadeného usnesení Nejvyššího soudu, tedy že závadami podle citovaného ustanovení nutno rozumět vady právní, a nikoli vady faktické, které by měly být zohledněny již při určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012. Pouze právních vad se ostatně týká i vymezení pojmu závady podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012, byť se toto ustanovení vztahuje jen k , ve znění účinném do 31. 12. 2012.

15. K obdobnému posouzení dospěl Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. (srov. též usnesení ze dne 12. 12. 2012

sp. zn.

; odkazované usnesení je dostupné na http://nalus.usoud.cz), na které napadené usnesení odkazuje, přičemž použitelnost jeho závěrů v posuzované věci není oslabena tím, že v uvedené věci dražební vyhláška obsahovala výslovný odkaz na a c) , ve znění účinném do 31. 12. 2012. Ústavní soud nadto konstatuje, že pouhé zahrnutí náležitosti, kterou měla dražební vyhláška obsahovat podle zákonné úpravy účinné do 31. 12. 2012, by ani v případě, že by se u dražební vyhlášky měla uplatnit pozdější zákonná úprava, samo o sobě nezakládalo nezákonnost, jejímž následkem by mohla být stěžovatelkou uplatňovaná škoda.

16. Stěžovatelka přikládala pojmu "závada" uvedenému v dražební vyhlášce širší význam, než jaký odpovídá ustálenému výkladu příslušných zákonných ustanovení. To ale ještě neznamená, že tak měly učinit i obecné soudy. Je pravidlem, že vydražitel nabývá v dražbě, kterou byl podle proveden výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, nemovitou věc i s rizikem jejích tzv. skrytých vad, za které mu přechozí vlastník - vzhledem k originárnímu způsobu nabytí vlastnického práva vydražitelem - není odpovědný. Za existenci těchto vad zároveň neodpovídá ani soudní exekutorka, která nemá povinnost je zkoumat. Pro rozhodnutí obecných soudů bylo nicméně určující, zda její postup nemohl u stěžovatelky vzbudit důvěru, že předmětný pozemek je bez tzv. skrytých vad, a tím ovlivnit její účast v dražbě. Z provedeného dokazování ovšem žádná okolnost, v níž by stěžovatelka mohla spatřovat takovéto ujištění, nevyplývá. Pouhé použití pojmu "závada" v dražební vyhlášce tento následek mít nemůže.

17. Mezi účastníky řízení nebylo sporu, že navážka stavebního odpadu měla povahu tzv. skryté vady předmětného pozemku, která by při jeho ohledání nebyla seznatelná. Již proto se tato vada nemohla promítnout do určení výsledné ceny předmětu dražby. Z hlediska existence tzv. skrytých vad bylo bez významu, zda stěžovatelka získala předmětnou nemovitost za cenu, která byla nižší než určená výsledná cena (což byl zjevně nesprávný argument okresního soudu, na který upozornila stěžovatelka, byť následně nebyl použit v argumentaci krajského soudu a Nejvyššího soudu). K pochybení soudní exekutorky nedošlo ani tím, že účastníci dražby neměli k dispozici informaci ohledně navážek stavebního odpadu na předmětný pozemek, ačkoli již v roce 2011 měl na tuto skutečnost upozorňovat starosta obce, na jejímž území se tento pozemek nachází, Českou inspekci životního prostředí. Povinnost soudní exekutorky zajistit prostřednictvím znalce ocenění nemovité věci, která je předmětem dražby, nezahrnovala povinnost vyžádat si za účelem zjištění případných tzv. skrytých vad informace, zda v souvislosti s touto věcí nebylo nebo není prověřováno oznámení o přestupku nebo vedeno přestupkové řízení, případně zda není vedeno jiné správní řízení, v němž by vlastníkovi nemovité věci mohla být stanovena určitá povinnost. Stěžovatelka jako vydražitelka samozřejmě neodpovídá za případná porušení zákona, k nimž došlo v době před nabytím vlastnického práva k předmětnému pozemku, má však povinnosti, které vyplývají z jejího aktuálního postavení vlastnice předmětného pozemku.

18. Lze tak uzavřít, že výše uvedený výklad odpovídá obecně uznávaným metodám výkladu právních předpisů, a tím i požadavkům na výklad podústavního práva, které vyplývají z práva na soudní ochranu podle y. Napadenými usneseními nedošlo ke kvalifikovanému pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení tohoto práva, případně jiného jí namítaného základního práva nebo svobody, včetně práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem podle y.

19. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2021

Jan Filip v. r.

předseda senátu