Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1211/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele D. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Vecko, advokátem, se sídlem Karla Maye 250, 403 21 Ústí nad Labem, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. , za účasti Okresního soudu v Chebu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. , bylo rozhodnuto tak, že (I) žaloba o zaplacení 900 Kč s úrokem z prodlení se zamítá, (II) žádný z účastníků nemá vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, (III) žalobce (stěžovatel) je povinen zaplatit České republice náklady řízení ve výši 4 200 Kč na účet Okresního soudu v Chebu, do tří dnů o právní moci rozsudku. V meritu okresní soud shledal, že u žalovaného nedošlo ke vzniku odpovědnosti za škodu. Ohledně nákladového výroku (III) okresní soud konstatoval, že České republice vznikly náklady řízení za znalecký posudek ve výši 9 200 Kč, přesahující stěžovatelem složenou zálohu 5 000 Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že náklady na vypracování znaleckého posudku, kterým se ověřila pravost podpisu na smlouvě, byly vynaloženy neúčelně a na posouzení této odborné otázky nezáviselo výsledné rozhodnutí soudu. Postup okresního soudu tak měl být v rozporu s oprávněnými zájmy stěžovatele a v rozporu s , , , , a

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Při posuzování problematiky nákladů řízení Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

veřejně dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

či

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud tedy není zásadně oprávněn jakkoliv přezkoumávat rozhodnutí, zvláště procesní rozhodnutí, obecných soudů a stavět se tak do pozice další instance či orgánu soudům nadřízeného. V dané věci okresní soud každý z výroků napadeného rozsudku individuálně odůvodnil a Ústavnímu soudu se jeho závěry nejeví extrémně rozporné s principy spravedlnosti, s přihlédnutím ke stěžovatelovu procesnímu neúspěchu ve věci. Především nelze v obecné rovině vyloučit, že vzniklé náklady řízení převýší částku, o níž se vede spor. Obě tyto částky (požadované plnění a náklady řízení) mají zcela odlišný právní základ, přičemž výše nákladů řízení se odvíjí od procesního vývoje věci a aktuální argumentační strategie účastníků řízení. Tato problematika však není věcí ústavního práva a přísluší do rozhodovací činnosti toliko obecných soudů.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu