Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 242/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele O. Z., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem Štěpánská 57/630, 110 00 Praha 1, proti výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení v záhlaví uvedeného nákladového výroku obecného soudu.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným nákladovým výrokem III bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem I přitom bylo rozhodnuto tak, že specifikovaná rozhodnutí Policie ČR se ve vymezeném rozsahu zrušují a výrokem II bylo rozhodnuto, že ve zbývajícím rozsahu se řízení o žalobě zastavuje. Stěžovatel ve správním soudnictví brojil proti rozhodnutím Policie ČR, kterými mu byly částečně odepřeny informace o obsahu policejního spisu. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , žalobu zamítl. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. , byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Stěžovatel namítá, že od uplatnění žádosti o informace do rozhodnutí Městského soudu v Praze uplynulo celkem 7 let a 11 měsíců. Přičemž na nákladech řízení za tuto dobu stěžovatel vynaložil celkem 37 040 Kč. Zpochybňuje především závěr soudu, že ve sporu byl úspěšný toliko z 50% (a z 50% procesně neúspěšný), neboť rozsudek neobsahuje zamítavý výrok, pouze výrok o zastavení žaloby ve zbývajícím rozsahu. V postupu Městského soudu v Praze stěžovatel spatřuje procesní exces (ve smyslu nálezu

sp. zn.

.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Při posuzování problematiky nákladů řízení Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

veřejně dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

či

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Městský soud v Praze podrobně odůvodnil napadený výrok na str. 14 - 15 rozsudku, když uvedl, že stěžovatel měl jak před Městským soudem v Praze, tak před Nejvyšším správním soudem úspěch pouze částečný. Městský soud v Praze odkázal na předcházející rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. , který rovněž ve svých úvahách rozdělil obsah sporu nejen věcně, ale i pro účely procesního postupu soudu. Rovněž se Městský soud v Praze vypořádal s námitkou omezení žaloby, což nastalo až po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Na podrobné odůvodnění nyní postačí dále odkázat, s tím, že Ústavní soud není oprávněn aplikaci a interpretaci jednoduchého práva v rozsahu, jak to požaduje stěžovatel, přezkoumávat.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu