Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3990/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem AK se sídlem Seydlovo nám. 30, 266 01 Beroun, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2012 č. j. -172, ve výroku IV., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a a 2d (dále jen "") domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí v jeho náhradově nákladovém výroku.

Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že jím bylo rozhodnuto v řízení zahájeném stěžovatelem jako žalobcem proti jím žalovanému otci o výživné pro zletilé dítě; ve výroku IV. soud zavázal žalovaného J. H. povinností zaplatit stěžovateli na nákladech odvolacího řízení částku 7 644 Kč. Odvolací soud uvedl, že při rozhodování o nákladech za právní zastoupení stěžovatele advokátem přihlédl k předmětu sporu a jeho charakteru a výši odměny advokáta určil podle ustanovení vyhlášky (5 000 Kč), a nikoliv podle téže vyhlášky (z pětinásobku ročního plnění). Krajský soud v Praze zdůraznil prvořadý cíl řízení - placení výživného, a nikoliv zatížení žalovaného náklady odvolacího řízení ve výši nepřiměřeně vysoké k předmětu řízení a charakteru sporu, neboť šlo o skutkově a právně jednoduchou věc.

V ústavní stížnosti stěžovatel právnímu názoru Krajského soudu v Praze oponoval a jeho argumentaci označil za nepřesvědčivou.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevně neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces ve smyslu y se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 11. 1999, usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 5. 1998, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 2. 2003, usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2002, U 25/27 SbNU 307, usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 10. 2005 a další dostupná na http://nalus.usoud.cz). Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevírá věcnému posouzení, jsou výjimečné, zpravidla tak činí tehdy, dosáhne-li tato otázka ústavně právní dimenze, tj. tehdy, shledá-li v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu prvek svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu. Takové pochybení však Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal.

Z napadeného rozsudku je zřejmé, že stěžovateli byla přiznána náhrada nákladů řízení, nikoliv však v takové výši odměny za právní zastoupení, jakou předpokládal. Krajský soud v Praze však při rozhodování o náhradě nákladů řízení dostatečně vyložil důvody, které ho vedly k rozhodnutí jím vydaným. Názor krajského soudu a právní závěr z něho vyplývající má své opodstatnění a v kontextu dané věci jej nelze označit za libovolný či extrémně nespravedlivý. Ústavní soud jej proto akceptoval.

K argumentaci stěžovatele o porušení jeho vlastnického práva Ústavní soud uvádí, že y chrání vlastnické právo již konstituované, svědčící konkrétnímu vlastníku. Nemůže tedy jít o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo nevzniklo, ale teprve (například rozhodnutím soudu) vzniknout má. Nemůže proto být předmětem ochrany Ústavního soudu vlastnické právo pouze tvrzené; tím spíše se nelze této ochrany dovolávat u náhrady odměny a hotových výdajů advokáta, která teprve může, je-li přiznána a uhrazena, vlastnictví rozhojnit, resp. nahradit to, co by jinak zaplacením palmáre z vlastnictví stěžovatele ubylo.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu