Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4412/12

Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti J. R., zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palác YMCA, Na Poříčí 12, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 28. srpna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných d, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu.

Napadeným usnesením, jak patrno z jeho obsahu, bylo jako nepřípustné podle věta prvá a odmítnuto dovolání stěžovatelky směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. 1. 2012, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. ze dne 18. 4. 2011 tak, že se žaloba stěžovatelky na zaplacení částky 46 239,- Kč žalovaným zamítá. Nepřípustnost dovolání stěžovatelky byla odůvodněna ustanovením , ve znění účinném od 1. 7. 2009, limitem tam stanoveným s poukazem na to, že dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu, vydaným po 1. 7. 2009, bylo rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 46 239,- Kč, tedy o plnění nepřevyšujícím částku 50 000,- Kč.

V důvodech ústavní stížnosti s poukazem na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. stěžovatelka uvádí, že původně uplatňovala vůči žalovanému pohledávku přesahující částku 50 000,- Kč, z čehož dovozuje přípustnost svého dovolání a tvrdí, že odvolacím soudem i soudem dovolacím jí byl upřen "jakýkoliv opravný prostředek proti zamítavému rozsudku jen proto, že v průběhu řízení soudy vyloučením části sporu k samostatnému řízení zredukovaly původně uplatněný vzájemný návrh navrhovatelky na částku nižší než 50 000,- Kč". V uvedeném postupu spatřuje porušení shora označeného práva a navrhuje zrušení napadeného usnesení dovolacího soudu.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky, která stížností napadá rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, v podstatě však zpochybňuje samotné vyloučení jejího vzájemného návrhu k samostatnému projednání v řízení předcházejícím, Ústavní soud nezjistil. Dovolací soud totiž postupoval zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy přípustnost dovolání upravujícími a v napadeném rozhodnutí také nepřípustnost dovolání stěžovatelky dostatečně a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem objasnil. Vysvětlil, že pro posouzení přípustnosti dovolání není - oproti přesvědčení stěžovatelky - rozhodné, jaká částka byla původně uplatněna žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení), nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno, tj. jaká část peněžitého plnění se dovoláním dotčeným výrokem o věci samé nabízí dovolacímu soudu k dovolacímu přezkumu a že pro přípustnost dovolání v posuzovaném případě je tedy bez významu, že svým vzájemným návrhem, jenž byl vyloučen k samostatnému projednání, stěžovatelka původně uplatnila nárok ve výši 70 000,-Kč. Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí tak lze odkázat se závěrem, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky napadeným rozhodnutím dovolacího soudu nedošlo. Z uvedených důvodů byla její stížnost odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu