Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3989/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM-společenské hry s.r.o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, IČ: 25776941, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. dubna 2012 č. j. -121 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2012 č. j. -148, spolu s návrhem na přiznání nákladů právního zastoupení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. října 2012, se stěžovatelka podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v d ( ; , 3; ; , 2, 3, 4; ; ; , 2, 3; ; ; ) a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ( , , ), protokolu č. 7.

Ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem, aby náklady jejího zastoupení zaplatil stát dle ustanovení .

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v řízení o zaplacení 421 043 Kč s přísl. požádala o osvobození od placení soudních poplatků, ale její žádosti nebylo vyhověno (Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 18. února 2011, sp. zn. -21 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2011 sp. zn. -43). Stěžovatelka byla po té znovu vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který však poplatek nezaplatila a opětovně požádala o osvobození od placení soudního poplatku, aniž by uvedla nové skutečnosti.

Obvodní soud pro Prahu 5 se opakovanou žádostí o osvobození od placení soudního poplatku již nezabýval a řízení zastavil usnesením ze dne 12. dubna 2012 ( -121) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle ustanovení Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. července 2012 ( -148) potvrdil napadené rozhodnutí jako věcně správné a o nákladech odvolacího řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v řízení o zaplacení částky 421 043 Kč s přísl. je zřejmé, že stěžovatelka se nemíní podrobit poplatkové povinnosti a zneužívá ustanovení , dle něhož je možno žádat o osvobození od soudních poplatků.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila s napadenými usneseními obecných soudů nesouhlas a navrhla, aby Ústavní soud konstatoval, že v řízení bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod a napadená rozhodnutí zrušil. Dále požadovala, aby náklady řízení před Ústavním soudem uhradil stát.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů [ a y (dále jen " ")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [ , písm. d) y].

K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatelka toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že prokázané poměry stěžovatelky neodůvodňují osvobození od soudních poplatků ve věci o zaplacení 421 043 Kč. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí opakovaně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny.

Stěžovatelka nerespektovala ustanovení , jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2009 Ústavnímu soudu celou řadu ústavních stížností (45); v mnoha řízeních o nich byla přitom již vícekrát a dostatečně poučena, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. poučení u ústavní stížnosti evidované pod

sp. zn.

, pod

sp. zn.

,

sp. zn.

a mnohé další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti. Stěžovatelce je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby podala ústavní stížnost splňující předpoklady stanovené .

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by z důvodu procesní ekonomie považoval za nezbytné stěžovatelku vyzývat k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci ( a ), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

K požadavku stěžovatelky na zaplacení nákladů zastoupení dle ustanovení nelze než konstatovat, že podmínky pro postup dle citovaného ustanovení nebyly Ústavním soudem shledány.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. prosince 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu