Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 101/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, se sídlem Anenská 8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2011, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Brně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v , d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. K ústavní stížnosti připojil návrh, aby účastník uhradil stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením bylo změněno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. , tak, že žalobkyně (vedlejší účastnice) je povinna zaplatit žalovanému (stěžovateli) částku 6 600 Kč. Druhým výrokem bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Změna nákladového výroku soudu prvního stupně spočívala v aplikaci , ve znění Ve věci se jednalo o žalobu dle , pročež Krajský soud v Brně shledal, že ve věci nejde o určovací žalobu a původní aplikace a přiznání odměny ve výši 10 000 Kč tedy proto byly nesprávné.

Z ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel s aplikací nesouhlasí. Poukazuje na "analogické" usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. [k otázce aplikace ve věci určení platnosti odstoupení od smlouvy]. Dále pak stěžovatel namítá, že odvolání žalobce bylo stěžovateli doručeno až s napadeným usnesením, čímž mělo být porušeno právo na spravedlivý proces s poukazem na požadavek kontradiktornosti řízení. Konečně stěžovatel dodává, že přes bagatelnost sporné částky, považuje pochybení soud za mimořádné (tedy ústavněprávně relevantní).

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Při posuzování problematiky nákladů řízení Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

veřejně dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

či

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

V dané věci Krajský soud v Brně aplikaci dostatečně odůvodnil hodnocením právní povahy merita sporu a interpretací aplikovaného předpisu. Ústavní soud v tom nespatřuje soudní libovůli a už vůbec ne otázku ústavněprávního významu. Vedle toho stojí i stěžovatelem v ústavní stížnosti preventivně vylučovaná otázka bagatelnosti (zanedbatelného ekonomického významu) majetkové hodnoty, která měla zásah do základních práv (majetkové sféry) způsobit. Rozdíl mezi částkami přiznanými soudy prvního a druhého stupně tuto bagatelní povahu dle názoru Ústavního soudu má a žádné další okolnosti (resp. "mimořádné pochybení soudu") zjištěny nebyly. Stran námitky porušení spravedlivého procesu Ústavní soud dodává, že ve své dosavadní judikatuře vždy pečlivě zvažuje individuální okolnosti případu. V dané věci Krajský soud v Brně rozhodl v nemeritorní otázce a toliko na základě jiného právního posouzení, které ve výsledku neznamenalo podstatnou změnu rozhodnutí. Rozhodnutí nebylo založeno na nových skutečnostech, k nimž by se stěžovatel neměl možnost vyjádřit (typickým případem by mohla být aplikace , kdy např. existuje potenciál strany úspěšné zpochybnit skutečnosti rozhodné pro moderaci předkládané stranou neúspěšnou) a tedy se v nyní projednávané jeví poukaz na požadavek kontradiktornosti řízení jako nepřípadný.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se týká stěžovatelova návrhu na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, odkazuje Ústavní soud na , dle nějž se toto rozhodování řídí "výsledkem řízení." Odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost nepochybně není výsledkem řízení příznivým pro stěžovatele, nehledě k absenci dalších důvodů, které citované ustanovení požaduje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu