Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
76977.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 101/12
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, se sídlem Anenská 8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2011, sp. zn. 19 Co 123/2011 , za účasti Krajského soudu v Brně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. K ústavní stížnosti připojil návrh, aby účastník uhradil stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením bylo změněno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 38 C 135/2010 , tak, že žalobkyně (vedlejší účastnice) je povinna zaplatit žalovanému (stěžovateli) částku 6 600 Kč. Druhým výrokem bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Změna nákladového výroku soudu prvního stupně spočívala v aplikaci § 7 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. Ve věci se jednalo o žalobu dle § 711 odst. 3 občanského zákoníku , pročež Krajský soud v Brně shledal, že ve věci nejde o určovací žalobu a původní aplikace § 5 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb. a přiznání odměny ve výši 10 000 Kč tedy proto byly nesprávné.
Z ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel s aplikací § 7 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb. nesouhlasí. Poukazuje na "analogické" usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. 10 Cmo 91/99 [k otázce aplikace § 9 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve věci určení platnosti odstoupení od smlouvy]. Dále pak stěžovatel namítá, že odvolání žalobce bylo stěžovateli doručeno až s napadeným usnesením, čímž mělo být porušeno právo na spravedlivý proces s poukazem na požadavek kontradiktornosti řízení. Konečně stěžovatel dodává, že přes bagatelnost sporné částky, považuje pochybení soud za mimořádné (tedy ústavněprávně relevantní).
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Při posuzování problematiky nákladů řízení Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy
sp. zn. IV. ÚS 10/98
,
sp. zn. II. ÚS 130/98
,
sp. zn. I. ÚS 30/02
,
sp. zn. IV. ÚS 303/02
,
sp. zn. III. ÚS 255/05
nebo
sp. zn. IV. ÚS 131/08
veřejně dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 464/09
či
sp. zn. II. ÚS 2608/09
, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V dané věci Krajský soud v Brně aplikaci § 7 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb. dostatečně odůvodnil hodnocením právní povahy merita sporu a interpretací aplikovaného předpisu. Ústavní soud v tom nespatřuje soudní libovůli a už vůbec ne otázku ústavněprávního významu. Vedle toho stojí i stěžovatelem v ústavní stížnosti preventivně vylučovaná otázka bagatelnosti (zanedbatelného ekonomického významu) majetkové hodnoty, která měla zásah do základních práv (majetkové sféry) způsobit. Rozdíl mezi částkami přiznanými soudy prvního a druhého stupně tuto bagatelní povahu dle názoru Ústavního soudu má a žádné další okolnosti (resp. "mimořádné pochybení soudu") zjištěny nebyly. Stran námitky porušení spravedlivého procesu Ústavní soud dodává, že ve své dosavadní judikatuře vždy pečlivě zvažuje individuální okolnosti případu. V dané věci Krajský soud v Brně rozhodl v nemeritorní otázce a toliko na základě jiného právního posouzení, které ve výsledku neznamenalo podstatnou změnu rozhodnutí. Rozhodnutí nebylo založeno na nových skutečnostech, k nimž by se stěžovatel neměl možnost vyjádřit (typickým případem by mohla být aplikace § 150 o. s. ř. o. s. ř. , kdy např. existuje potenciál strany úspěšné zpochybnit skutečnosti rozhodné pro moderaci předkládané stranou neúspěšnou) a tedy se v nyní projednávané jeví poukaz na požadavek kontradiktornosti řízení jako nepřípadný.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se týká stěžovatelova návrhu na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, odkazuje Ústavní soud na § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu , dle nějž se toto rozhodování řídí "výsledkem řízení." Odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost nepochybně není výsledkem řízení příznivým pro stěžovatele, nehledě k absenci dalších důvodů, které citované ustanovení požaduje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu