Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3737/12

Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Z. S., zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s. se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2012 č. j. -183, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 9. 2012 a po výzvě Ústavního soudu doplněné podáním ze dne 20. 11. 2012, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, a tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení základních práv a svobod ve smyslu d (dále jen " ") a y ČR.

Ke skutkové stránce věci stěžovatelka uvádí, že v současné době je před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. vedeno řízení o úpravě poměrů k nezletilým synům stěžovatelky, F. S. a D. S. pro dobu před a po rozvodu manželství jejich rodičů, které dosud trvá. Návrh na úpravu poměrů k nezletilým podal jejich otec poté, co se stěžovatelka odstěhovala i s nezletilými z jejich společného bydliště mimo obvod působnosti Obvodního soudu pro Prahu 9, což prý učinila, jak tvrdí, "z důvodné obavy o své zdraví a zdraví svých dětí".

Stěžovatelka dne 31. 5. 2012 podala návrh na přenesení místní příslušnosti soudu prvního stupně, kterému nebylo vyhověno.

Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že nevzal při svém rozhodování v úvahu její důvody, nerespektoval názor kolizního opatrovníka, který jí měl doporučit odchod ze společné domácnosti, k němuž došlo již před zahájením řízení. Stěžovatelka následně změnila i své trvalé bydliště, takže podle jejího názoru není důvod k tomu, aby ve věci nadále jednal a rozhodoval dosud příslušný Obvodní soud pro Prahu 9. V zahájeném řízení bylo prý provedeno jen minimum důkazů, takže podle jejího názoru nelze očekávat, že by přenesením příslušnosti na jiný soud podle nového místa bydliště nezletilých a stěžovatelky došlo k nedůvodným průtahům v řízení. Odvolací soud za této situace prý rozhodl jen velmi formalisticky, neboť nepřihlédl k jejím námitkám a odůvodnění napadeného usnesení nerespektuje povinnost soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit.

II.

Z připojeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2012 č. j. -183 se zjišťuje, že Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 6. 2012 č. j. -89 zamítl návrh stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 4. Soud prvního stupně vycházel ze skutečnosti, že řízení na úpravu poměrů k nezletilým je komplikované, neboť každý z rodičů trvá na své představě, kterému z rodičů by měli být nezletilí svěřeni do péče. Stěžovatelka odůvodnila svůj návrh tím, že se od 28. 5. 2012 i s nezletilými syny zdržuje na nové adrese v P. kde se přihlásila k trvalému pobytu. Soud prvního stupně však vycházel ze skutečnosti, že v době zahájení řízení měli oba rodiče i nezletilí společné bydliště v P. Soud již provedl výraznou část dokazování, takže rozhodnutí stěžovatelky opustit i s nezletilými společné bydliště celé rodiny nezakládá podle jeho názoru důvod pro změnu soudní příslušnosti.

Odvolací soud rozhodl za použití ustanovení věta první a a v souladu se zjištěním soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nenastala změna okolností, podle nichž se posuzuje příslušnost soudu ve věci péče o nezletilé, a tudíž nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu.

III.

Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud k obsahu práva zakotveného v y uvádí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Tento ústavní imperativ jednak dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, současně však pro každého účastníka řízení představuje ústavní záruku, že k rozhodování v jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc". Rozhodování každé věci příslušným (tedy zákonným) soudem a soudcem je tedy neopomenutelnou podmínkou spravedlivého procesu (

sp. zn.

, N 83/49 SbNU 197 aj.).

Ústavní soud zdůrazňuje, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace věci jinému příslušnému soudu je pouze výjimkou z této zásady, kterou je vždy třeba vykládat restriktivně (

sp. zn.

, N 172/24 SbNU 281). Že jsou si téhož restriktivního přístupu obecné soudy vědomy i v případě přenášení příslušnosti podle , je Ústavnímu soudu známo ze všech případů, které v analogických věcech doposud projednával (

sp. zn.

,

,

a

).

Podle ustálené rozhodovací činnosti obecných soudů lze podle ustanovení přenést příslušnost soudu, jestliže se změnily okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, a za současné další podmínky, že je to v zájmu nezletilého. Nemusí být v zájmu nezletilých přenést příslušnost v době, kdy věc může snadněji a rychleji rozhodnout na základě dosavadních výsledků řízení soud dosud příslušný (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. ze dne 10. května 1981). Ústavní soud nemohl přehlédnout, že řízení ve věci péče o nezletilé před obecnými soudy bylo původně zahájeno právě před Obvodním soudem pro Prahu 9, neboť v době zahájení řízení šlo o obecný soud nezletilých. Skutečnost, že se stěžovatelka z tohoto bydliště odstěhovala i s nezletilými, nemění nic na okolnostech, z nichž by bylo možné dovozovat splnění zákonných podmínek pro přenesení působnosti soudu ve smyslu již citovaných ustanovení .

Napadené usnesení odvolacího soudu je ostatně v této souvislosti dostatečným způsobem odůvodněno.

Ústavní soud proto neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu