Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3183/10

Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. S., Ph.D., zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou v Praze 6, U 1. baterie 9, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2010 č. j. -181 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2010 č. j. -252, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejích základních práv zakotvených v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti ve věci řízení o jejím návrhu na změnu úpravy styku otce s nezletilým a o návrhu otce na změnu výchovy nezletilého.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a tvrdí, že v daném případě byly splněny podmínky ustanovení , podle kterého může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Zatímco obecné soudy dospěly k závěru, že podmínky uvedeného ustanovení nejsou naplněny, stěžovatelka tvrdí opak a požaduje na Ústavním soudu, aby napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutími, která jsou co do svého závěru výkladem norem procesního práva, k jehož přezkoumávání není Ústavní soud oprávněn. Výjimku představují situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva svévolným rozhodnutím či jiným vybočením z obecných principů spravedlnosti. K takovému zásahu však v dané věci nedošlo.

Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zdůraznil skutečnost, že dle jeho názoru není v zájmu nezletilého, aby byla přenesena místní příslušnost, jestliže dosud není pravomocně skončeno řízení o návrhu matky na změnu úpravy styku otce s nezletilým, ve kterém byly již provedeny důkazy, které by měl soud je provádějící také vyhodnotit. Odvolací soud pak v odůvodnění svého usnesení podrobně vysvětlil, jaké důvody jej vedly k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, a vypořádal se se všemi námitkami stěžovatelky. V podrobnostech nelze než odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, z nichž vyplývají důvody, pro které obecné soudy dospěly k závěru, že přenesení místní příslušnosti v dané věci není v zájmu nezletilého. Ústavní soud nezjistil nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy obou stupňů svá rozhodnutí korektně opřely o příslušná ustanovení a napadená rozhodnutí nezakládají důvod pro jeho kasační zásah.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu