Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4145/12

Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného Mgr. Leošem Janouchem, advokátem se sídlem Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2012 č. j. -55, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. března 2012 č. j. -40, a o návrhu na zrušení ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto, že se mu nepřiznává osvobození od soudních poplatků ( ). Stěžovatel se cítí být předmětnými rozhodnutími dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v a d.

V odůvodnění svého návrhu stěžovatel obecným soudů vytkl, že nepřijatelným způsobem zhodnotily jeho majetkové poměry, když konstatovaly dle něj pouze, že pokud nemá prostředky na splnění poplatkové povinnosti, je tomu tak s ohledem na skutečnost, že si tuto situaci přivodil výhradně sám.

Především však namítl, že v prvním stupni nerozhodoval o jeho žádosti nezávislý soudce, nýbrž ve smyslu ve spojení s toliko asistent soudce, který touto nezávislostí jakkoliv nedisponuje.

Dále uvedl, že v dané záležitosti podal žalobu z důvodu ochrany před (nepřímou) diskriminací podle , o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona), ke které mělo dojít na základě aplikace ustanovení , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů. Dodal, že v rámci této žaloby podal návrh ve smyslu , přičemž poukázal na směrnice Rady 2000/43/ES a směrnice Rady 2000/78/ES. V této souvislosti vycházeje z označených směrnic vznesl před obecným soudem návrh na předložení předběžné otázky k Evropskému soudnímu dvoru formulované v tom smyslu, zda by řízení o žalobách na ochranu před diskriminací (ne)měla být zatížena poplatkovou povinností. Městský soud v Praze mu stran důvodnosti tohoto návrhu nepřisvědčil a předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru nepředložil. Stěžovatel je ovšem toho názoru, že tak učinit měl.

V důsledku těchto stížnostních bodů se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů, jakož i ustanovení zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle až 4 důvod k odmítnutí podle , tj. jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů ( y ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje [srov. kupř. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

, a další (dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Oproti náhledu stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež do shora vymezených ústavních práv stěžovatele nezasahují. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení , na které odkazují, odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další). Na obsah odůvodnění rozhodnutí obecných soudů postačí takto odkázat.

Pokud se nevyhovění předložení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru týče, kromě věcných argumentů Městského soudu v Praze nutno uvést, že podle ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie, vztahující se k rozdělení kompetencí, jakož i dle judikatury Soudního dvora Evropské unie, je zásadně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. března 2007, C-432/05, Unibet (London) Ltd, Unibet (International) Ltd proti Justitiekanslern, body 39-42). Proto by (i případné) předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie postrádalo jakýkoliv smysl (srov. kupř. nález

sp. zn.

, usnesení

sp. zn.

a

sp. zn.

).

Ve vztahu k návrhu, jenž se opírá o dikci ustanovení Ústavní soud uvádí, že (pouze prvotní) rozhodování ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků učinil asistent soudce. Dle je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal asistent soudce, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce) s tím, že jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním. V uvedeném směru a potud nelze tudíž konstatovat, že (pro případ nesouhlasu navrhovatele s rozhodnutím asistenta) by nerozhodoval o návrhu na osvobození od soudních poplatků nezávislý soudce. Kritika stěžovatele o rozporu s d je tudíž nepřípadná.

Pro uvedené byly shledány oba návrhy stěžovatele zjevně neopodstatněnými a rozhodnuto o nich, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , písm. b), , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu